Jak se daří Evropským univerzitám? Přečtete si novou studii

BKS

Erasmus+ CZELO

Studie reflektuje zkušenosti aliancí z prvních 3 výzev. Zabývá se procesem výběru, přínosy a výzvami i možnými budoucími scénáři.

16. ledna byla zveřejněna studie týkající se aliancí Evropských univerzit (The European Universities Initiative: first lessons, main challenges and perspectives). Studie hodnotí zkušenosti aliancí z prvních tří výzev, zabývá se přitom zejména procesem a způsobem výběru, mapuje přínosy i největší výzvy současných aliancí a zároveň načrtává tři scénáře možného budoucího vývoje. Studii si nechal zpracovat Výbor Evropského parlamentu pro kulturu a vzdělávání u výzkumného centra Univerzity Twente CHEPS (Centre for Higher Education Policy Studies). Profesor Barend van der Meulen představil hlavní zjištění studie na zasedání výboru 24. ledna, následovala diskuze s europoslanci i zástupci Evropské komise. 

Ze studie vyplývá, že aliance úspěšně naplňují cíle programu Erasmus+ – daří se jim rozvíjet inovativní modely mezinárodní spolupráce, nabízejí řadu příležitostí pro inovaci VŠ vzdělávání a posilují evropskou integraci (zejména díky kritériu geografické vyváženosti, podle něhož musí aliance zahrnovat VŠ nejméně ze 3 zemí EU). Na druhou stranu autoři poukazují na to, že aliance čelí různým překážkám, které jim komplikují dosažení vizí Iniciativy Evropských univerzit. Jedná se zejména o vysokou administrativní zátěž, právní bariéry vyplývající z roztříštěnosti národních legislativ (např. společné diplomy, mobilita studentů, právní statut aliancí atp.) či nedostatek finančních zdrojů. Současný “provozní model” aliancí autoři považují za dlouhodobě neudržitelný a navrhují proto rozvíjet soudržný regulační rámec, který by se týkal jak aktivit aliancí v oblasti VŠ vzdělávání, tak v oblasti výzkumu, inovací a společenské angažovanosti (tedy všech hlavních misí univerzit). Upozorňují, že je potřeba předejít tomu, že se výše zmíněné problémy budou řešit izolovaně a částečně, ale naopak je namístě uchopit je komplexně a koordinovaně. 

Image

Zdroj: Výbor Evropského parlamentu pro kulturu a vzdělávání

Proces a kritéria výběru: hlavní zjištění 

Autoři pozitivně hodnotí zavedení kritéria geografické rozmanitosti, které napomáhá rovnoměrnějšímu zastoupení univerzit napříč EU. I přesto jsou však mezi zeměmi patrné rozdíly v účasti. První výzva (2019) měla relativně brzký termín a náročnou administrativu, což ovlivnilo složení pilotních konsorcií – bodovaly zejména starší, větší a výzkumně zdatnější univerzity zkušené v mezinárodní spolupráci. Ve druhé (2020) a třetí (2022) výzvě se pak podařilo uspět širšímu spektru VŠ institucí a vzniklo o něco více aliancí specializovaných na konkrétní oblast. Přesto se zatím v aliancích mnohem více objevují velké univerzity s širokým zaměřením než menší VŠ instituce s konkrétní specializací (jedním z faktorů může být nedostatek interních kapacit). Odborníci však předpokládají, že budoucí aliance se budou muset specializovat, aby se jim dařilo zapojit zaměstnance, získat dostatečné finanční prostředky, zajistit finanční stabilitu a dosáhnout zamýšleného dopadu. V návaznosti na tyto predikce doporučují autoři přezkoumání kritérií výběru a očekávaného dopadu. 

Hlavní přínosy aliancí 

Autoři upozorňují, že na hodnocení dopadu Iniciativy Evropských univerzit na úroveň národních systémů VŠ vzdělávání a Evropský prostor vzdělávání (EEA) je příliš brzy. Již první zkušenosti nicméně naznačují, že na institucionální úrovni se aliancím daří přispívat k evropské soudržnosti, společenské angažovanosti (kterou univerzity využívají jako příležitost pro inovace ve vzdělávání, zvýšení kvality a atraktivity své vzdělávací nabídky atp.) i reagovat na potřeby trhu práce. Činnost aliancí značně ovlivnila pandemie Covid-19, která vytvořila tlak na vývoj nových forem kombinované (blended) mobility. Aliance se díky nim staly inkluzivnější a daří se jim přilákat širší spektrum studentů. Na individuální úrovni patří mezi hlavní přínosy aliancí nejen větší míra (kombinované) mobility pro zaměstnance i studenty, ale i bohatší možnosti rozvoje dovedností a angažovanost v řešení společenských výzev. 

graf

Zdroj: The European Universities Initiative: first lessons, main challenges and perspectives

Hlavní výzvy aliancí 

Podle autorů je současný model financování aliancí neudržitelný. Ačkoli grant Evropské komise se výzvu od výzvy zvyšuje, nepokrývá zdaleka všechny náklady a je proto potřeba dodatečného financování. Některé aliance využívají příspěvky národních vlád nebo vlastní zdroje, možnosti využití jiných prostředků jsou však obecně nejasné. Autoři proto navrhují zamyslet se více nad možnostmi kofinancování aliancí a nad příležitostmi, jak by aliance mohly získat více financí např. prostřednictvím jasnějšího propojení EEA s Evropským výzkumným prostorem i dalšími oblastmi EU jako jsou např. inovace. V rámci doporučení pak pokládají také otázku, zda by šlo více podpořit účast VŠ institucí z ekonomicky slabších regionů, což by zároveň byla reakce na obavy, že aliance přispívají k nerovnostem mezi VŠ institucemi. 

Další výzvou je nalezení vhodné struktury řízení. Zatímco některé aliance mají nastaven poměrně komplexní způsob vedení, řízení a managementu, jiné zůstávají spíše v “projektovém modu”, který je z dlouhodobého hlediska také neudržitelný. V naplňování vize Iniciativy Evropských univerzit brání aliancím také řada administrativních a právních bariér, ať už se jedná o otázku společných diplomů, právního statusu aliancí či vzájemně nekompatibilní národní rámce. Svou roli v tomto hraje také nejistá budoucnost iniciativy.

Výhledy do budoucna: 3 scénáře 

Ve studii jsou identifikovány tři hlavní síly ovlivňující budoucnost EEA, EHEA a aliancí: 1) boloňský proces (v němž mají rozhodující slovo členské státy), 2) strategie a iniciativy Evropské komise (např. Evropská strategie pro univerzity) a 3) technologické inovace a vývoj (např. v oblasti digitalizace VŠ vzdělávání). Autoři předpokládají tři různé scénáře vývoje aliancí v závislosti na tom, která z těchto tří hybných sil bude mít hlavní vliv. 

Odborníci se shodli, že aliance jsou pro vývoj evropského VŠ vzdělávání potřeba, jelikož mají potenciál reagovat na současné výzvy a vytvářet více příležitostí na úrovni EU pro studenty, akademiky i další zaměstnance. Pro dlouhodobé fungování iniciativy je však třeba, aby byla lépe specifikována její role a očekávání, tedy aby vznikl koherentní regulační rámec. Experti přitom dávají největší šanci na úspěch rámci, který bude vytvářen v kontextu a v souladu s EEA, oproti tomu, který by byl vytvářen boloňským procesem nebo určován technologickým vývojem. Obávají se, že v případě třetího scénáře by aliance mohly být příliš komplexní, zaměřené na politické cíle a technologické inovace a málo flexibilní, co se týče např. inovace vzdělávání. 

Závěrem autoři vyzdvihují dosavadní zkušenosti a pokroky stávajících aliancí, které považují za velmi inspirativní a přínosné jak pro aliance, které teprve vzniknou, tak pro vývoj evropského VŠ vzdělávání jako takového.