Jen akademické znalosti k vědecké kariéře nestačí

Přečtěte si další rozhovor z naší série Ženy ve vědě, tentokrát s inženýrkou Martou Harničárovou.

Marta Harničárová vždy toužila cestovat do zahraničí. Na svůj první delší pobyt vyrazila do Leicestru, a to hned po střední, aby se naučila anglicky. Během inženýrského studia pak absolvovala řadu výjezdů. Díky programu CEEPUS například strávila půl roku na stáži v laserovém centru v polských Kielcích. Pobyty v zahraničí ji dodaly větší sebejistotu a ráda by teď vlastní zkušenosti předávala dál.

Můžete se prosím našim čtenářům trochu blíže představit?

Vystudovala jsem Fakultu výrobních technologií na Technické univerzitě v Košicích, se sídlem v Prešově. Dnes pracuji jako docentka na Vysoké škole technicko-ekonomické v Českých Budějovicích, ale původně jsem byla přijatá na pozici vědecko-výzkumné pracovnice. Ve svém výzkumu se věnuji studiu vybraných vlastností různých materiálů a jejich chování při různých podmínkách vnějšího zatížení se zaměřením na jejich cílenou modifikaci pro praktické aplikace. Zaměřuji se na analytické možnost určení napjatostně-deformačních stavů materiálů z topografie povrchu a hledání jejich vzájemných závislostí. Výsledky výzkumu mohou přispět k racionalizaci využití materiálu a rychle ubývajících materiálových zdrojů.

Proč jste se rozhodla pro vědeckou dráhu?

Na univerzitě jsem se ve své diplomové i doktorské práci věnovala progresivním technologiím, což je téma, které mě velmi zajímalo. Vždy jsem měla štěstí na skvělé učitele, kteří byli skutečnými vědci, ale zároveň byli k nám studentům vstřícní a přátelští. Jsem vděčná svému školiteli na doktorském stupni, ale především svému mentorovi a současnému kolegovi, profesoru Valíčkovi a prof. Zajacovi, kteří mě v mojí vědecké kariéře velmi podporovali. Můžu upřímně říct, že i díky němu dělám něco, co mě baví a naplňuje.

Narazila jste během své vědecké kariéry na nějaké překážky? Jak se vám je podařilo překonat?

Samozřejmě, že se v každém zaměstnaní občas objeví nějaký problém. Pozice vědeckého pracovníka je velmi dynamická. Hodně se učím, stále se rozvíjím. Jsem ráda, že tato práce vyžaduje spolupráci v týmu. Když nastane problém, řešíme ho společně. Nenarazila jsem opravdu na žádné závažné překážky, měla jsem totiž vždy velké štěstí na dobré kolektivy. Mohla jsem postupně realizovat své představy a po určité době své zkušenosti implementovat pro rozvoj VŠTE.

Co vám přinesl zahraniční pobyt s programem CEEPUS?

Během studia jsem absolvovala několik zahraničních pobytů. K dnešnímu dni jsem stále s mnoha svými bývalými zahraničními učiteli a kolegy v kontaktu, takže nadále odborně spolupracujeme. Díky tomu jsem dnes sebejistá v komunikaci se zahraničními partnery, které potřebuji zejména pro spolupráci při realizaci různých výzkumných a vzdělávacích projektů.

Jakou zkušenost máte jako žena s vědeckým prostředím v zahraničí a u nás?

Z mých zkušeností se zahraničními partnery a z krátkodobých stáží mohu konstatovat, že u nás nemáme tak bohatý a flexibilně se rozvíjející přístrojový park jako třeba v Německu. To pak ztěžuje hodnocení kvality vybraných výsledků a adekvátně reflektovat požadavky na publikační činnosti. Rozdíly vnímám i v otázce kooperace a mezilidských vztahů. Mně se zatím daří skloubit osobní život s prací, protože svou práci beru spíše jako koníček.

Čím jste se v zahraničí inspirovala?

V zahraničí mě zaujal především způsob a přístup rychlosti obnovy inovace přístrojového parku (KIT Německo). Jistě je to dané financováním výzkumu. Samozřejmě, i v zahraničí panuje boj o finance na výzkum, ale v ČR je tento boj vyostřený jak na akademických půdách, tak i ve výzkumných institucích. ČR by se mohla inspirovat zejména neoddiskutovatelnou kreativností a inovačním potenciálem vědeckých pracovníků při řešení vědecko-výzkumných i pedagogických aktivit.

Co byste vzkázala začínajícím vědkyním, které váhají, zda vyjet na stáž do zahraničí?

Je třeba si uvědomit, že jen akademické znalosti k vědecké kariéře nestačí. Vždy jsem toužila vycestovat do zahraničí, proto jsem ještě před začátkem studia strávila rok v Anglii. V Leicestru jsem absolvovala roční jazykový kurz. Proto jsem neměla žádné obavy vycestovat do zahraničí i později a již během inženýrského studia jsem absolvovala půlroční zahraniční stáž v Laserovém centru v Kielcích. Tehdy jsem pochopila, jak je přínosné, když mladí lidé vyjíždějí za zkušenostmi.  Člověku to dodá sebejistotu, která je důležitá pro práci i pro mezilidské vztahy. Svými zkušenostmi bych ráda do budoucna podpořila začínající vědkyně a poradila bych jim, aby získávaly zkušenosti z jiných pracovišť.

Co podle vás přináší ženy vědě? Jaký je přínos žen ve vědě?

Současná věda staví na hodnotách jako jsou důraz na výstupy, výkon, disciplína a finanční ohodnocení. Mužský model kariérní dráhy je jednoduší, je charakteristický zejména kariérním postupem a větší flexibilitou. Ženy dávají přednost spíš kooperaci a komunikaci. Přínos diverzních týmů, ve kterých pracují lidé různého věku, pohlaví i národností dokládá řada mezinárodních průzkumů. Jsem přesvědčena, že právě ženy přináší do pracovních týmů například preciznost, systematičnost a nekontroverzní, zklidňující atmosféru při řešení mnohdy komplikovaných a emotivně vypjatých diskuzí. Ženy bývají citlivé při vnímání specifických situací a uvažují v širších souvislostech, a to mnohdy pomáhá nahlížet na problémy jinak a nalézt případná řešení.