Jako žena jsem v zahraničí žádné rozdíly nepociťovala. Ženy přinášejí nové pohledy na vědecké problémy a rovnováhu v jejich řešení.

Přinášíme další díl ze seriálu rozhovorů s českými vědkyněmi, nyní s Adrianou Roithovou, která se zabývá studiem RNA.

Může být věda krásná? Dá se skloubit vědecká práce a rodinný život? Jak překonat překážky během výzkumného projektu a jak najít cestu z bludného kruhu? Nejen o tom hovoří Adriana Roithová, která pracovala v laboratoři na Ženevské univerzitě díky stipendiu Akademické informační agentury.

Kde jste studovala a jakému výzkumu se nyní věnujete?

Vystudovala jsem Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy obor Molekulární biologie, buněčná biologie, virologie a genetika. Dnes pracuji v Laboratoři regulace genové exprese pod vedením doktora Leoše Shivaya Valáška, kde se věnuji výzkumu iniciace translace mRNA.

Proč jste se rozhodla pro vědeckou dráhu? Co nebo kdo vás motivoval / inspiroval / podpořil?

Od mého raného dětství jsem chtěla být lékařkou. Až během studia na gymnáziu jsem zjistila, že mě fascinuje biologie a chemie. Chtěla jsem znát odpovědi na všechny moje otázky, což mě dovedlo ke studiu na Přírodovědecké fakultě. Během bakalářského studia jsem nastoupila do laboratoře RNA biologie k docentu Davidu Staňkovi, který mi ukázal, jak věda může být krásná a motivoval mě k dalšímu studiu. Právě on a moje rodina byli moji největší podporovatelé v mých začátcích.

Narazila jste během své vědecké kariéry na nějaké překážky? Jak se vám je podařilo překonat?

Asi jako každý vědec jsem se během své kariéry dostala do situace, kdy můj projekt nevycházel tak, jak jsem si představovala, a já se nějakou dobu točila na jednom místě. V této situaci bylo velmi důležité diskutovat můj projekt s co nejvíce lidmi, hlavně s kolegy a vedoucím laboratoře. Také je dobré vědět, kdy projekt ukončit a začít jiný.

Proč jste se rozhodla vyjet přes Akademickou informační agenturu?

Věděla jsem, že po ukončení doktorského studia chci nabrat zkušenosti v zahraničí. Měla jsem štěstí, že mě oslovil vedoucí laboratoře ve Švýcarsku z Ženevské univerzity, se kterým jsem se rozhodla ucházet se o Swiss Government Excellence Scholarship.

Jaká je vaše zkušenost jako ženy s vědeckým prostředím v zahraničí ve srovnání s českým prostředím?

Během mého působení v zahraničí, jsem nepociťovala žádné rozdíly jako žena. V zahraničí mají ženy naopak velkou podporu, když se rozhodnou založit rodinu. Stát či vědecká instituce jim umožní vrátit se do práce velmi brzy, protože mají k dispozici jesle. Ve vědecké kariéře je to často velmi důležité. Takovou podporu stále v České republice nevidím.

Co pro vás bylo v zahraničí inspirativní? A čím by naopak mohla ČR inspirovat ostatní země?

V zahraničí jsem se potkala s lidmi, kteří byli nadšení a motivovaní. V laboratoři se stále diskutovalo o projektech a nových nápadech. Také zde bylo větší množství přednášek, kdy jste kolikrát nevěděli, na kterou se jít dříve podívat. Všechno tohle dohromady mě stále více motivovalo. Celá tahle atmosféra je velmi inspirativní a ta v Čechách občas trochu chybí. Česká republika je velmi inspirativní v tom, jak rychle se zde věda posouvá dopředu. Samozřejmě se zatím stále nemůžeme srovnávat se západem, ale můžeme být velkou inspirací pro východní země.

Co byste vzkázala začínajícím vědkyním, které váhají, zda vyjet na stáž do zahraničí?

Všem vřele doporučuji vyjet na pár let do zahraničí získat zkušenosti a otevřít si nové obzory. Je to velká šance potkat mnoho zajímavých lidí, se kterými můžete v budoucnu navázat spolupráci.

Co podle vás přináší ženy vědě?

Ženy určitě přinášejí nové pohledy na vědecké problémy a rovnováhu v jejich řešení. Také schopnost soustředit se na více věcí najednou je velmi přínosná.