Jeden den v Lichtenštejnsku: Covid, online výuka a výhledy na Alpy
Seriál Jeden den… o životě studentů a stážistů v zahraničí.
Jak vypadá jeden den v životě studenta nebo stážisty v zahraničí? Jak probíhá výuka, setkávání se spolužáky a mimouniverzitní aktivity v každodenním životě koronavirové reality? O tom vypráví v našem seriálu účastníci programů mezinárodního vzdělávání. V dnešním díle popisuje student z Vysoké školy ekonomické v Praze David Červinka svůj jeden den v Lichtenštejnsku, kam vyjel studovat v rámci programu Fondy EHP na Universität Liechtenstein. Jak se žije a studuje v hlavním městě Vaduzu obklopeném alpskými horskými štíty v době pandemie?
Pondělí ráno, 7 hodin 45 minut a první budík mi zvoní u hlavy. Odložit. O 5 minut později znovu, tentokrát jiný tón. Odložit. Za dalších 5 minut vyšší intenzita zvuku, z čehož je mi jasné, že jde o mou poslední šanci, jak stihnout začátek výuky v 8 hodin 15 minut. Toto je jedna z mála výhod online výuky. I když máte ranní hodinu, nemusíte se stresovat, že nestihnete autobus nebo jiný druh dopravy, a tak můžete vstávat pouze pár minut před začátkem hodiny. Svižným tempem vstanu z postele, s polootevřenými víčky mířím do koupelny. Umývám si obličej studenou vodou v naději, že alespoň tato metoda v pondělí ráno zafunguje. Hodinky ukazují 15 minut do začátku výuky a já směřuji chodbou do kuchyně. V kuchyni potkávám svého gruzínského spolubydlícího, při pohledu na něho zjišťuji, že je při pondělním ránu ve stejném rozpoložení a situaci. Zamumláním se letmo pozdravíme, popadnu z lednice krabici mléka a nasypu do misky cereálie. V rychlosti si s kolegou vyměníme stížnosti na brzké ranní vstávání a oba spěcháme do svých pokojů ve snaze stihnout začátek výuky.
Čas ukazuje neúprosných 8 hodin 15 minut a můj počítač stále píše „connecting…“. Wifi má asi také pomalý start do nového týdne... Konečně je připojení v plné pohotovosti
a hodina může začít. Naštěstí se jedná o přednášku a většina vysokoškolských studentů ví, že to znamená možnost dohnat snídani a všechny ostatní ranní povinnosti. Naše štěstí je, že pan profesor nevyžaduje zapnuté kamery, tedy to není žádný větší problém. Hodina ubíhá celkem rychle, ručičky hodin začínají atakovat blížící se poledne. Právě kolem 12:00 se však začíná hlásit můj žaludek. S narůstající frekvencí protestů mého hladovějícího žaludku posledních 30 minut kontroluji čas snad každou minutu. Sláva, odbíjí 12 hodin 30 minut, já zavírám notebook a vyrážím bojovat o cennou pozici
v kuchyni.
Vzhledem k tomu, že většina studentů na kolejích má podobný rozvrh, právě okolo 13. hodiny bývá v kuchyni celkem rušno. V místnosti to rezonuje nejen spěchem, ale též směsí různých cizích jazyků. Rychle popadnu volný hrnec, špagety a zabírám si místo u plotny. Nový týden jsem se rozhodl odstartovat oblíbeným pokrmem „low-budget“ studentů – špagety s kečupem a sýrem. Jak všichni dobře víme, jedná se o rychlé jídlo, které nevyžaduje žádné velké kulinářské umění. Já mám to štěstí, že mám dnes další rozvrhovou akci až od 17:00 a tak nemusím příliš spěchat. Nicméně většina zdejších studentů má na oběd pouze hodinu, maximálně dvě. Po obědě přichází čas na úkoly z němčiny a španělštiny.
Kvůli koronavirovým opatřením jsou nastavena určitá opatření také v Lichtenštejnsku, jako například uzavřené obchody, restaurace a sportoviště. Kromě zkušeností se studiem se v rámci pobytu také těším na poznávání krás místní přírody a zdejšího regionu. Využívám proto ve volné chvíli slunečného počasí a vyrážím na odpolední pohodový běh.
Hlavní město Vaduz se nachází v údolí kolem řeky Rýn, což vytváří bezesporu hezké přírodní scenérie, nicméně to s sebou přináší i jistou nezanedbatelnou nevýhodu. Ať se již rozhodnete vyrazit pěšky, vyběhnout nebo vyjet na cyklotoulky kamkoliv, čekají vás nevyhnutelně nekonečné kopce. Prvních pár kilometrů je tak dost náročných a začínám litovat tyčinky Snickers, kterou jsem si dopřál po obědě. Jediné, co mě žene dopředu, jsou sluneční paprsky a vidina cesty z kopce při návratu. Při náročné cestě jsem však odměněn překrásnými výhledy nejen na horské štíty Švýcarských Alp, ale také do zeleného údolí. Po doběhnutí následuje lehké protažení unavených svalů a jako relax rychlá sprcha.
V 17:00 se připojuji na workshop, který je pořádaný univerzitním „career centrem“ na téma pracovní pohovor a vytvoření působivého životopisu. Workshop je velmi zajímavý, nicméně místy trochu náročný na porozumění, protože paní vedoucí workshopu svůj projev důkladně prokládá německými slovíčky. Je 19:00 a já otevírám dveře z pokoje a směřuji opět do kuchyně. V tuto denní dobu ovšem v kuchyni a společných prostorách na koleji panuje značně uvolněnější atmosféra. Většina studentů zde tráví svůj volný čas po náročném pondělí. Při večeři se ozývá cizojazyčná diskuse, při níž se často probírají nám všem dobře známá témata, jako například aktuality ohledně koronaviru, stížnosti na online výuku nebo na místní wifi a další…
Na závěr dne si ještě přečtu pár stránek z knížky, podívám se, co mě čeká příští den a ulehám do postele s pocitem, že ten začátek do nového týdne nebyl nakonec tak špatný, jak se zpočátku při hektickém ránu mohlo zdát.
Jste právě teď v zahraničí na studijním výjezdu nebo na stáži v rámci jednoho z některých programů, které spravujeme? Nebo jste se nedávno vrátili? Chcete se i Vy podělit o svůj Jeden den...? Napište nám na info@dzs.cz a my se Vám ozveme!
Ještě jste nebyli na zahraničním studijním pobytu? Příště to může být váš příběh! Podívejte se, jaké možnosti naše programy nabízejí.