Jeden den na Erasmu: V Dánsku je jízda na kole takovým kulturním dědictvím

Seriál Jeden den… o životě studentů a stážistů v zahraničí.

Jak vypadá jeden den v životě studenta nebo stážisty v zahraničí? Jak probíhá výuka, setkávání se spolužáky a mimouniverzitní aktivity v každodenním životě koronavirové reality? O tom vypráví v našem seriálu účastníci programů mezinárodního vzdělávání. Jeden takový den popsal v dnešním díle student žurnalistiky Dominik Patzner, který absolvoval zimní semestr v Aarhusu na univerzitě Danish School of Media of Journalism v rámci programu Erasmus+.

Za okny jen neurčité šedivo a šelest větví ohýbajících se ve větru vanoucím od moře. Z nebe se snáší drobné neviditelné kapky deště a šlehají během jízdy na kole nepříjemně do tváře. Naštěstí cesta do školy trvá jen sedm minut a je z kopce. Mýtus o tom, že v Dánsku kopce nejsou, vyvrátila hned prví projížďka Aarhusem na východě Jutského poloostrova.

Ježdění na kole je však dánským kulturním dědictvím, takže se nedá svítit, chci být přece jako místní. Stejně tak je dědictvím i hledání místa, kam kolo zaparkovat v oceánu řídítek a sedel před školou. „Hold afstand. Husk mundbind. – Dodržuj rozestupy. Měj roušku,“ upozorňují už známé modré bannery, které jsou vylepené u jakéhokoli vchodu budov.

Zdravím se se svými spolužáky, a všichni cítíme, že i přes všechna opatření se nám dopřává privilegia prezenční výuky na malém ostrůvku normálního života. Po průchodu dezinfekčním odérem zapáchajícím jako levná vodka, který se vznáší hned za dveřmi, šipky na zemi vyznačující jednosměrný provoz uvnitř budovy připomínají, že k normálnosti to přece jenom není tak blízko.

Po zdolání několika pater zbrusu nového kampusu a vstupu do učebny proběhne sundání roušek a druhé kolo dezinfekce rukou. „Nicoline dnes nepřijde,“ dovídáme se, že spolužačka zůstává doma, protože se necítí dobře a čeká na výsledky PCR testu. Podobně už doma zůstal skoro každý, jak se v Dánsku sluší a patří – dobrovolná izolace je tu novým standardem.

Jsme však ve škole – sedmnáct osob v jedné místnosti, bez roušek, vedle sebe. Bavíme se, a co víc, slyšíme se bez dnes tak typického ‚haló‘. Zamrzlé obličeje a výpadky zvuku zažíváme jen když se spojujeme se světem, tedy s lidmi, kteří by normálně přijeli přednášet přímo do Aarhusu. Chmury ze špatného spojení však zahání šálek černé kávy za lidových šest dánských korun, tedy asi dvacet našich, dort po obědě v jídelně, nad kterou se vznáší ze stropu visící disko koule.

Po skončení školy a nalezení toho správného kola, které leží pod dalšími deseti na zemi, jelikož obvyklé poryvy větru jedno sfoukly a ostatní popadala jako domino, je čas se vydat do centra, které leží pod kopcem u moře.

Nedostatek vitaminu D ze slunečního svitu si tu místní na sklonku roku vynahrazují tisíci vánočními světly, jež všude visí už od konce října. Jejich teplá a tlumená záře přibližuje tu správnou hygge atmosféru, o které se píšou v leckteré příručce o spokojeném skandinávském životě.

Třímajíce v rukou gløgg, což je obdoba českého svařáku, avšak navíc říznutá ještě panákem něčeho tvrdšího, usuzujeme, že hygge cítíme mnohem znatelněji a spokojeně se na sedačkách jednoho z lokálních barů přecházíme k objednávkám piva. Kapacita je sice omezená a otvírací doba podle platných nařízení trvá jen do desáté večer, uvnitř je však celkem rušno a pandemii připomínají jen ochranné štíty a roušky barmanů nebo náhodných neusazených hostů.

Pa cestě domů do táhlého kopce, rudý a upocený seskakuji z kola a zastavuji v půlce cesty na rychlý večerní nákup. Házím do košíku balení typického žitného chleba, o kterém vím, že nemám šanci ho sám dojíst, aniž by neokoral. Přidám další věci a děkuji pozdní hodině, že nemusím stát frontu u pokladen. Ta se totiž obvykle díky kladení důrazu na společenskou zodpovědnost natahuje dvoumetrovými rozestupy přes délku celého supermarketu.

Zpět v pokoji na koleji zapaluji svíčku, přidávám topení a zaposlouchávám se do šumění větru za oknem a zvuku kytary, který vychází z neurčitého směru skrz slabé panelové zdi staré kolejní budovy. I když pobyt v Dánsku probíhá téměř jako by byl svět v pořádku, všichni tušíme, že náš ostrůvek se dřív nebo později ponoří v pandemickém oceánu.

Jste právě teď na Erasmu nebo jste ho nedávno absolvovali? Chcete se i Vy podělit o svůj Jeden den na Erasmu? Napište nám na info@dzs.cz a my se Vám ozveme!

Ještě jste nebyli na zahraničním studijním pobytu? Příště to může být váš příběh! Podívejte se, jaké možnosti Erasmus+ nabízí.