Jeden den na Erasmu v Českém centru: V Paříži jsem rozhodně nebyla naposledy

Seriál Jeden den… o životě studentů a stážistů v zahraničí. Pokračování speciálu o stážích v Českých centrech.

Jak vypadá jeden den v životě studenta nebo stážisty programů mezinárodní spolupráce? Jak probíhá výuka, setkávání se spolužáky, kolegy, praktická stáž nebo trávení volného času v zahraničí? O tom nám vypráví účastníci programů mezinárodní spolupráce. Dnes vám přinášíme další díl ze speciální série, ve které popisují jeden (ne)všední den vysokoškolští studenti, kteří vyrazili na dlouhodobou praktickou stáž v rámci Erasmus+ do jedné z poboček Českého centra. Studentka Fakulty sociální věd Univerzity Karlovy v Praze Olga Holotová dnes vypráví o své stáži v Českém centru v Paříži.

Je pátek, zvonící budík ukazuje čas 7:15, a já se budím do svého dalšího pracovního dne. Pátek mám nejraději, znamená totiž večerní jazzový koncert v Českém centru – jednu z mých nejoblíbenějších částí týdne. Přestože začínáme pracovat až v 10 hodin, musím vstávat brzo, abych stihla dojet do práce včas – zvolila jsem totiž ubytování za hranicemi Paříže, abych trochu ušetřila a mohla si místo toho dovolit výlety po Francii a cappuccina v místních kavárnách. 

Konečně vycházím na autobus, s těmi je to v Paříži složité, jelikož prakticky nemají jízdní řád. Já se s tím ale naučila žít poměrně jednoduše. Pak už zbývá jen přestoupit na příměstský vlak RER, na metro a po hodině cesty jsem konečně v naší kanceláři. Hodina cesty v Paříži? Po mém pobytu už mi to přijde jako nic – Paříž je přeci jen mnohem rozlehlejší město než moje rodná Praha. 

Náš pracovní pátek probíhá poměrně klidně. Připravujeme články o nových událostech našeho centra jak v češtině, tak ve francouzštině, a odpovídáme na e-maily. Ve 13 hodin otevíráme Concept store, kde mají návštěvníci možnost seznámit se s programem Českého centra, ale také zakoupit si produkty českých značek a designérů, nebo třeba české knížky. Rovněž se tím otevírá přístup na současné výstavy a do knihovny.

S blížícím se večerem je třeba připravit jazzový klub, lístky na koncert a kasu. V 19 hodin otevíráme dveře prvním návštěvníkům. To je asi moje nejoblíbenější část celého dne. Lidé pomalu přichází, klub se plní a všichni si pochvalují české pivo a guláš, které si mohou v klubu objednat. Okolo 20:30 pak začíná samotný koncert. Hudba je pokaždé jiná a v tom je ta krása – i během pracovní doby se neustále setkáváme s kulturou. Okolo 22:30 pak koncert končí a já odcházím domů. Čeká mě sice dlouhá cesta, ale stálo to za to. 

Stáž v Českém centru mi dala mnoho – náhled do práce v kulturním světě, samostatnost, ale i kolektivního ducha. A k tomu všemu i pobyt v krásné Paříži. Navštívila jsem snad všechna místa, která šlo. Mám však pocit, že do Paříže by se člověk musel vrátit nekonečněkrát, aby zde zvládl vidět vše. A proto tu ani já určitě nejsem naposledy.