Jeden den na Erasmu v Českém centru: mezi uměním, diplomacií a změnami plánů

Seriál Jeden den… o životě studentů a stážistů v zahraničí. Pokračování speciálu o stážích v Českých centrech.

Jak vypadá jeden den v životě studenta nebo stážisty programů mezinárodní spolupráce? Jak probíhá výuka, setkávání se spolužáky, kolegy, praktická stáž nebo trávení volného času v zahraničí? O tom vypráví účastníci programů. Přinášíme další díl ze speciální série, ve které popisují jeden (ne)všední den vysokoškolští studenti, kteří vyrazili na dlouhodobou praktickou stáž v rámci Erasmus+ do jedné z evropských poboček Českého centra. Do Srbska se vypravila Yuliia Salna, která měla příležitost absolvovat stáž v Českém centru Bělehrad.

Volba stáže byla pro mě jedním z nejdůležitějších kroků v mé profesní dráze. Chtěla jsem najít místo, kde budu moci spojit kreativitu, organizační dovednosti a mezinárodní spolupráci. A přesně to mi nabídla stáž v Českém centru v Bělehradě. Možnost zapojit se do organizace kulturních akcí, tvorby obsahu pro sociální sítě a blogy a práce na PR materiálech mě přesvědčila, že právě tady mám šanci vyrůst nejen jako profesionál, ale i jako člověk. 

Od prvních dnů jsem se zapojila do organizace klíčových událostí, jako byl Evropský den jazyků a setkání EUNIC. Bylo to jako skočit do vody a hned začít plavat. Musela jsem se rychle zorientovat, pochopit, kdo za co odpovídá, a najít své místo v celém procesu. Bylo to náročné, ale přesně takhle se člověk učí nejrychleji. 

Představte si, že máte naplánovat akci, kde je zapojených několik desítek lidí, každý má své potřeby a k tomu všemu musíte dodržet časový harmonogram. Chaos? Trochu ano. Ale ten dobrý chaos. 

Jednou z mých hlavních odpovědností byla tvorba obsahu pro blog a sociální sítě Českého centra. A tady jsem opravdu mohla projevit svou kreativní stránku. Měla jsem příležitost psát články, tvořit příspěvky a upravovat fotografie tak, aby co nejlépe vystihly atmosféru událostí. 

Když jsem poprvé viděla svůj článek zveřejněný na oficiálním webu, cítila jsem hrdost. Byl to důkaz, že má práce má smysl a je vidět. Ale nebylo to vždy snadné. Někdy jsem hledala správná slova celé hodiny, upravovala texty znovu a znovu, abych našla ten správný tón, který zaujme čtenáře. Naučila jsem se, že psaní je proces, který vyžaduje trpělivost, ale výsledek za to stojí. 

Kromě psaní jsem se také věnovala fotografování akcí a událostí. Zachytit ten pravý okamžik – to není jen o stisknutí spouště fotoaparátu. Naučila jsem se sledovat, co se děje kolem mě, být o krok napřed a najít ty nejautentičtější momenty, které vystihnou atmosféru celé akce. Po každé události jsem trávila hodiny výběrem nejlepších fotografií a jejich editací, aby se mohly použít na webu, v reportech nebo na sociálních sítích. Každá fotka vypráví příběh a já se naučila být vypravěčkou. 

EUNIC (Evropská síť národních kulturních institutů) pravidelně pořádá setkání, kde se projednávají společné projekty a spolupráce. Před těmito schůzkami jsem si vždy myslela, že příprava prostoru a psaní zápisů je „jednoduchý úkol“. Omyl. Byla to lekce preciznosti, pečlivosti a pozornosti k detailům. 

Všechny tyto činnosti mě naučily být trpělivá, přesná a důsledná. Uvědomila jsem si, že i malý detail může rozhodnout o celkovém výsledku. 

Nezapomenutelné momenty: setkání s významnými osobnostmi 

Jedním z nejvýznamnějších momentů mé stáže byla příležitost setkat se s ministrem zahraničních věcí Janem Lipavským a premiérem Petrem Fialou. Tato zkušenost mi ukázala, že i zdánlivě malé role v organizaci mohou přinést velké příležitosti. 

Před začátkem stáže jsem měla určitou představu o tom, co mě čeká: organizování akcí, psaní příspěvků na sociální sítě a spolupráce s partnery. Ale realita? Ta mě překvapila svou dynamikou, nečekanými výzvami a chvílemi, kdy jsem si říkala: „Zvládnu to vůbec?“ Právě tyto okamžiky mě posunuly nejvíc. 

Za tři měsíce jsem získala dovednosti, které se mi budou hodit nejen v kariéře, ale i v každodenním životě. 

Naučila jsem se plánovat, aby vše mělo své místo, a přitom být připravena na to, že se plány mohou zhroutit během pár minut. Nikdy nezapomenu na situaci, kdy ministr změnil svůj příjezd o hodinu později, a museli jsme během pár minut změnit harmonogram a přesměrovat všechny účastníky. Adrenalin? 100 %. Ale zvládli jsme to! Dnes už vím, že dobrý plán je nutný, ale ještě důležitější je schopnost rychle reagovat. 

Vyměňovat si e-maily s partnery z Česka, Srbska a dalších zemí se může zdát jako běžná rutina. Ale pro mě to byla škola nejen jazyků, ale i diplomacie. Každý e-mail mě naučil být stručná, jasná a zároveň vstřícná. Byla to lekce o kulturních rozdílech – co funguje v jedné zemi, nemusí fungovat v jiné. Komunikace není jen o slovech, ale o schopnosti pochopit, co druhá strana opravdu potřebuje. 

Přiznám se, že dřív jsem si myslela, že stres je nepřítel. Teď vím, že to může být učitel. Během stáže bylo několik momentů, kdy se všechno hroutilo – dodavatel zpožděný, host zmatený, technika selhala. V tu chvíli se ukázalo, jak důležité je zachovat klid a soustředit se na hledání řešení. Nezapomenu na den, kdy jsme měli málo času na přípravu akce a všichni běhali sem a tam – a přesto jsme to zvládli. V krizové situaci je nejdůležitější nepanikařit a věřit v týmovou práci. 

Tři měsíce v Českém centru mě naučily, že se nemusím bát výzev, protože každá překážka je příležitostí k růstu. Naučila jsem se zvládat stres, mluvit se zahraničními partnery bez strachu a psát příběhy, které mají smysl. Každý den, kdy se cítím vyčerpaná, je důkazem toho, že jsem něco dokázala. 

Děkuji Českému centru v Bělehradě za možnost absolvovat tuto stáž, která pro mě byla neocenitelnou zkušeností. Zvláštní poděkování patří mým kolegům za jejich podporu, vstřícnost a přátelskou atmosféru, která mě provázela po celou dobu stáže. 

Tento příspěvek mohl vzniknout díky spolupráci s Českými centry. Sledujte náš web a sociální sítě, kde najdete další díly ze speciální série Jeden den na Erasmu v Českém centru.