Jaká bude role aliancí v budoucnosti Evropy? Ohlédnutí za čtvrtým kulatým stolem k aliancím Evropských univerzit
Diskuze se zaměřila na naplňování všech rolí aliancí v současné a budoucí Evropě, na Evropský diplom a strategické vedení aliancí.
V pondělí 18. listopadu jsme v rámci pre-konference CZEDUCON pořádali již čtvrtý kulatý stůl na téma aliancí Evropských univerzit. Kulatého stolu se zúčastnili zástupci vedení nyní již 12 českých vysokých škol zapojených do podpořených aliancí, ale i představitelé Domu zahraniční spolupráce, Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a Národního akreditačního úřadu.
Kulatý stůl je zejména prostorem pro sdílení zkušeností mezi českými vysokými školami zapojenými do této iniciativy, je ale i příležitostí pro diskuzi na současná témata spjatá s aliancemi. Letošní listopadový kulatý stůl se rozšířil o tři vysoké školy, jejichž aliance byly úspěšné ve výzvě 2024: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích (KreativEU), Mendelova univerzita v Brně (HEROES) a Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně (PIONEER).
Proč Evropa potřebuje aliance Evropských univerzit a jakou roli budou hrát v budoucnu?
V úvodu kulatého stolu Lenka Procházková, vedoucí kanceláře CZELO, představila současný stav aliancí na EU úrovni a jejich roli v prioritách nové Evropské komise. Po výzvě 2024 se celkový počet podpořených aliancí rozrostl na 64, což předčilo původní cíl Evropské komise 60 aliancí. V Česku je v současnosti zapojeno 12 vysokých škol, což představuje skoro polovinu veřejných vysokých škol. Co se týče blízké budoucnosti, nové aliance Evropských univerzit by v tomto programovém období Erasmus+ podpořeny být neměly – výzvy 2026 a 2027 budou primárně určeny pro navazující financování již podpořených aliancí. V novém programovém období od r. 2028 by výzvy pro ještě nepodpořené aliance potenciálně mohly být otevřeny. Zatím však nejsou k dispozici bližší informace, neboť rozpočet na příští programové období se bude teprve projednávat. Evropská komise nicméně tuto možnost nevyloučila. Ze stejného důvodu zatím není známo, jak budou financovány podpořené aliance po roce 2028. Evropská komise připravuje tzv. Investment Pathway, který by měl zajistit dlouhodobé a udržitelné financování aliancí.
V současném evropském kontextu je také nutno podotknout, že na podzim tohoto roku vznikla nová evropská komunita aliancí s názvem FOREU4ALL, která byla finančně podpořena ve výzvě k aliancím v roce 2024. Komunita má na evropské úrovni nejen propojit všech 64 finančně podpořených aliancí mezi sebou, ale zajistit i sdílení zkušeností a přenositelných výsledků aliancí s celým evropským vysokoškolským sektorem. Tím by Evropská komise chtěla zajistit pozitivní dopad aliancí i na vysoké školy, které do nich nejsou zapojené.
Dále v úvodní prezentaci zaznělo, že aliance Evropských univerzit jsou vlajkovou lodí nové Evropské komise v oblasti vzdělávání, výzkumu a inovací, v souladu s jejím politickým směřováním pro nové funkční období. Aliance tak mají hrát roli v přilákání talentů do Evropy díky posílení spolupráce mezi výzkumnými centry, univerzitami a podniky a posílit přenositelnost dovedností díky Evropskému diplomu. Je nutno podotknout, že všechny tři významné zprávy, které v roce 2024 rezonovaly v bruselském prostředí (Lettova, Draghiho a Heitorova zpráva), zmiňují aliance jako klíčové aktéry pro budoucnost Evropy. Letta ve své zprávě apeluje na vytvoření tzv. páté svobody na posílení výzkumu, inovací a vzdělávání v rámci jednotného trhu. Jeho zpráva aliance Evropských univerzit vidí jako velmi důležitého aktéra, i v pilotování Evropského diplomu, který je pro pátou svobodu zásadní. Draghiho zpráva zaměřená na konkurenceschopnost Evropy vnímá aliance jako klíčovou iniciativu, která spojuje excelenci a výzkum. Heitorova zpráva rovněž připisuje univerzitním aliancím zásadní roli a vidí je jako skvělý nástroj pro inovaci a pilotování nových postupů ve vzdělávání, výzkumu a inovacích. Heitor v této souvislosti uvádí, že aliance mají již nyní za sebou významný pokrok a jedná se fakticky o panevropskou experimentální laboratoř.
Na úvodní prezentaci navázala diskuze o výše zmíněných rolích aliancí a o šíření výsledků aliancí s celým vysokoškolským sektorem, tj. i s nezapojenými vysokými školami. Většina aliancí má strategii šíření a sdílení svých výsledků s ostatními VŠ nezapojenými do aliancí, zejména prostřednictvím konferencí, seminářů, newsletterů či podcastů, případně v rámci bilaterální i multilaterální spolupráce s univerzitami nezapojenými do aliancí. Propojování výzkumu, vzdělávání a inovací, jak zdůrazňovaly všechny tři strategické zprávy, je cílem většiny aliancí, ale stále přetrvávají jistá omezení, i kvůli tomu, že i v rámci evropských programů jsou tyto kategorie separovány. Jiné dotační nástroje slouží na podporu vzdělávání a jiné na vědu, výzkum a inovace. To by se však mohlo změnit například zavedením nového nástroje ERC – I (ERC pro instituce) popsaného v Draghiho zprávě.
Evropský diplom: počáteční zájem ze strany aliancí, byť konkrétní podoba je zatím v diskuzích
Dalším bodem programu byla prezentace na téma Evropského diplomu, který Evropská komise představila letos na jaře v rámci Vysokoškolského balíčku. Dokumenty ještě musí schválit členské státy v Radě EU, na programu má tento krok Rada v rámci nadcházejícího polského předsednictví. Zatím je tedy celý koncept Evropského diplomu pouze na začátku, Komise plánuje Doporučení Rady o implementaci Evropského diplomu přijmout až v roce 2027 a s jeho rozšířením napříč členskými státy počítá mezi lety 2028 a 2030. Dle Evropské komise by Evropský diplom měl konsorciím nejen usnadnit poskytování společných studijních programů díky zjednodušení akreditačních a právních nároků na společné programy a diplomy. Měl by také zvýšit atraktivitu Evropského vysokoškolského vzdělávání na globální scéně skrze důraz na interdisciplinaritu a relevanci pro trh práce. Evropský diplom by neměla vydávat žádná nová entita na evropské úrovni, ale VŠ instituce či případně aliance Evropských univerzit, pokud by měly právní status a potřebné oprávnění. Pokud se členské státy rozhodnou diplom uplatňovat, měl by být začleněn do vnitrostátních právních předpisů jako nový typ kvalifikace.
Ideou je, aby v rámci společného programu, který poskytuje mezinárodní konsorcium a který splňuje tzv. kritéria pro Evropský diplom (to by posoudila agentura pro zajišťování kvality registrovaná v EQAR), mohlo konsorcium udělit absolventovi jeden diplom, jenž by nemusel splňovat několikero národních požadavků na společný diplom. Tento diplom by mohl být udělen jen na základě kritérií pro Evropský diplom, která zahrnují požadavky na zajištění kvality, včetně použití tzv. Evropského přístupu k zajišťování kvality společných programů. To by však vyžadovalo legislativní změnu ve všech 27 členských státech EU, což je vzhledem k tomu, že vzdělávání je čistě národní kompetencí, velmi ambiciózní. Proto Evropská komise navrhuje také cestu značky Evropského diplomu (tzv. label), která by osvědčila, že společný program splňuje kritéria Evropského diplomu a jednalo by se pouze o doprovodný certifikát "standardního” diplomu. To by pro společné programy představovalo jakousi značku excelence a kvality, ale nijak by to neulehčilo akreditaci a neomezilo národní požadavky na společné diplomy.
Následovala diskuze na toto téma a postoj aliancí k této iniciativě. Skoro polovina aliancí, do nichž jsou české vysoké školy zapojeny, se již nyní k ideji Evropského diplomu staví pozitivně a plánuje ho v budoucnu realizovat. Další aliance zatím analyzují možnosti nebo o Evropském diplomu zatím neuvažují, i z toho důvodu, že dosud není známa konkrétní podoba Evropského diplomu nebo jeho značky. Co se týče akreditace společných programů, všechny aliance, které společný program mají nebo ho plánují, uvedly, že je nutno několik paralelních národních akreditací. Zatím totiž nejen Česko, ale i většina zemí jejich partnerů neumožňuje tzv. Evropský přístup, žádná aliance proto tímto způsobem společné studijní programy neakredituje.
Řízení aliancí a komunikace: zásadní, avšak dlouhodobý úkol
Posledním diskutovaným tématem bylo řízení aliancí a komunikace, a to jak externí (tj. společná identita aliancí a propagace aliance), tak interní v rámci jednotlivých institucí směrem k akademickým a administrativním pracovníkům a studentům. Účastníci hovořili o zapojení zaměstnanců do aliančních aktivit a projektových týmů a sdíleli osvědčené postupy, jak napříč univerzitou komunikovat přidanou hodnotu aliance a zapojovat široké spektrum nejen zaměstnanců, ale i studentů. Co se týče otázky vedení a řízení aliance, účastníci poukázali na nutnost balancovat mezi nastavením spolupráce v rámci aliance v projektovém formátu (přes pracovní balíčky atd.) a nastavením dlouhodobé interinstitucionální spolupráce nezávislé na schváleném projektu. Shodli se, že struktury vedení aliance by proto měly odrážet jak projektové vedení v rámci jednotlivých pracovních balíčků a projektová tělesa řízení jako jsou například Executive Boards či Steering Committees, v nichž předsednictví často rotuje, tak dlouhodobější a stabilnější vedení například v podobě generálního tajemníka aliance. V souvislosti s tímto tématem se diskuze dotkla i právního statusu aliancí pod národním právem země jednoho z členů aliance, např. koordinátora, či neutrální a zároveň strategické země (např. Belgie). Někteří účastníci kulatého stolu vidí společný právní status aliance jako krok k ještě hlubší spolupráci, neboť díky tomu vznikne např. centrální alianční kancelář, která posílí závazek partnerů vůči společné alianci nad rámec projektu.
