Jeden den na Erasmu v Českém centru: Poláci zbožňují českou kulturu

Seriál Jeden den… o životě studentů a stážistů v zahraničí. Pokračování speciálu o stážích v Českých centrech.

Jak vypadá jeden den v životě studenta nebo stážisty programů mezinárodní spolupráce? Jak probíhá výuka, setkávání se spolužáky, kolegy, praktická stáž nebo trávení volného času v zahraničí? O tom vypráví účastníci programů. Přinášíme další díl ze speciální série, ve které popisují jeden (ne)všední den studenti, kteří vyrazili na dlouhodobou praktickou stáž v rámci Erasmus+ do jedné z poboček Českého centra. Do sousedního Polska se vypravila Karolína Kawuloková, která absolvovala stáž v Českém centru Varšava.

Je středa ráno a do pokoje na ubytovně české ambasády prosvítají polské sluneční paprsky. V kuchyni si ve vymakaném high-tech topinkovači opeču krajíc chleba a udělám si kafe v moka konvičce.  

Před desátou vyrážím do práce. Cesta mi pěšky trvá pár minut. České centrum a ambasáda je podobně jako ubytovna uprostřed moderního centra Varšavy, přičemž středobodem je známý Pałac Kultury i Nauki (Palác kultury a vědy). Vytáhnu klíče a otevírám dveře, nad kterými je nadpis Královec. Český humor boří geopolitické hranice.  

Po vstupu slyším ťukání do kláves klavíru. Jdu o patro výš, tam slyším bušení do klávesnice počítače. Šéf už je v práci. Jdu do místnosti naproti. Mám tam stůl u okna. Kolegyně Edyta, která mě stáží provází, má stůl vedle, u zdi. Už tam sedí a začíná maraton v odepisování na e-maily. 

Sedám si k pracovnímu počítači a na papír sepíšu úkoly, které za dnešek musím udělat. Začínám vkládání nových akcí na web. Fotky, popis akce česky, popis polsky, pak to zapomenu uložit a ono se to smaže, takže znovu fotky a popisy. Pak jdu totéž udělat na sociální sítě, vytvořit událost a naplánovat příspěvky na sociální sítě s pozvánkami na další akce.  

Čas ubíhá rychle, najednou je jedna a jdeme s Edyt na oběd. Pět minut od Českého centra je můj oblíbený Bar mleczny, kde dávají skoro všechny druhy pierogů. Mléčňák na ulici Marszałkowskej je svět sám o sobě. Vedle sebe tam sedávají úředníci, důchodci, studenti, bezdomovci a občas i turisti, kteří se ztratili. 

Po obědě si dám kafe. Pak se převtělím z PRistky do produkční a plánuju vlakové spoje pro spisovatelku Lucii Faulerovou, která má na konci května vystoupit na literárním festivalu v Poznani.  

Láska k české kultuře

Dneska končím už ve čtyři, protože večer jdu ještě na vernisáž fotografky Libuše Jarcovjakové. Cestou se ještě stavím pro varšavskou minerální vodu a na chvíli si ještě sednu na kafe před Ministerstwo Kawy.  

Vernisáž je ve druhém patře Galerie BWA. Přicházím chvilku před oficiálním zahájením. Fotografka je spolu s kurátorkou výstavy u vstupu. Místnost s vystavenými fotografiemi je narvaná k prasknutí. Poláci českou kulturu zbožňují. Překládají se české knížky, dělají se výstavy českých umělců a na náměstí je restaurace U Szwejka.  

Udělám pár fotografií vernisáže a přidávám je jako storíčka na sociální sítě Českého centra. Tím dnešní směnu považuju za dokončenou. Jdu se kouknout na vystavené snímky. Pak si skočím pro vernisážní sklenku vína, kecáme s Edyt a její kamarádkou a koukáme, jak nad duhovým náměstím – Plac Zbawiciela – zapadá polské slunce.  

Tento příspěvek mohl vzniknout díky spolupráci s Českými centry. Sledujte náš web a sociální sítě, kde najdete další díly ze speciální série Jeden den na Erasmu v Českém centru.