Co je nového v Bruselu? Přečtěte si hlavní poznatky z konference ACA
Letošní ročník se zaměřil na globální spolupráci a mezinárodní vzdělávání v kontextu současné krize.
Ve dnech 2. a 3. února uspořádala v Bruselu asociace ACA každoroční konferenci na téma What´s New in Brussels? Během ní se setkali nejen zástupci národních agentur pro Erasmus+, ale i představitelé vysokých škol, univerzitních aliancí, Evropské komise a dalších stakeholderů aktivních v oblasti vzdělávání (EUA, ESU atd.). Hlavním tématem prvního dne byla globální spolupráce ve vzdělávání a dilema otevřenosti evropských škol a bezpečnosti. Den druhý se diskutovalo o možnostech financování vysokoškolské spolupráce v kontextu současné energetické krize a o roli aliancí Evropských univerzit.
Zleva: Tania Friederichs (Senior Policy Officer, DG RTD), Filip Van Depoele (Head of Unit International Cooperation, DG EAC), Gro Tjore (Deputy Director, Norwegian Directorate for Higher Education and Skills HK-Dir), Ulrich Grothus (President, ACA), Dorina Veldhuis (Education Attaché, Dutch Permanent Representation in Brussels) a Koen Verlaeckt (Secretary General, Flemish Interuniversity Council VLIR). Foto: CZELO
Otevřený, ale zodpovědný přístup k internacionalizaci
Hlavním tématem prvního dne bylo využívání stávajících nástrojů, programů a strategických rámců pro mezinárodní spolupráci v proměňujícím se globálním kontextu. Pandemie prověřila flexibilitu Evropského vzdělávacího prostoru, Evropské strategie pro univerzity i Erasmu+, následná válka na Ukrajině pak ukázala, že nenabízí pouze nouzová východiska, ale i dlouhodobá řešení. Debata se dále zaměřila na téma bezpečnosti, zahraničního vměšování a institucionální svobody. Ačkoli hlavním rysem evropského přístupu ke globální spolupráci je stále otevřenost, je potřeba ji vyvážit obezřetností, tedy nezapomínat na hodnoty a brát v potaz možná rizika.
Za tímto účelem vzniklo v Evropě již několik různých nástrojů a národních strategií. Např. v Německu mohou vzdělávací a výzkumné instituce využívat služeb Kompetenčního centra pro mezinárodní vědeckou spolupráci (KIWi, DAAD) jako jsou individuální konzultace nebo přehled komplexních informací o potenciálních partnerech včetně relevantního kontextu. Nizozemská vláda vydala pokyny (National knowledge security guidelines), jež mají univerzitám pomáhat s bezpečnější spoluprací a zabraňovat zahraničnímu vměšování. Také v Norsku připravuje národní agentura ve spolupráci s vládou a bezpečnostním úřadem pokyny (Guidelines on responsibility in internationalisation) zaměřené na zodpovědný přístup k internacionalizaci v oblasti vzdělávání i výzkumu. Součástí pokynů bude také přehled zemí mimo EU z hlediska bezpečnosti vyplývající ze strategie spolupráce s prioritními partnerskými zeměmi Norska (Panorama). Smyslem publikací je zejména zvyšovat povědomí institucí o příležitostech, výzvách i rizicích mezinárodní spolupráce a poskytovat jim potřebnou podporu a poradenství. Panelisté se shodli, že závažná témata jako bezpečnost a zahraniční vměšování vyžadují top-down přístup, zároveň je ale nutné respektovat autonomii univerzit a najít balanc mezi všemi stranami.
Spolupráce s prioritními regiony
Po prvních dvou panelech se účastníci dozvěděli o aktuální situaci v prioritních regionech, tedy v oblastech jižního Středomoří a subsaharské Afriky, západního Balkánu a Východního partnerství. Během paralelních workshopů představili zástupci Evropské komise statistiky spolupráce ve vzdělávání s jednotlivými regiony, počet schválených projektů Erasmus+ a účastníci se dozvěděli i o konkrétních příkladech díky prezentaci vybraných projektů.
V rámci workshopu, který se věnoval Východnímu partnerství, vystoupila Selma Porobić z Univerzity Palackého v Olomouci. Představila alianci evropských univerzit Aurora a její program podpory rozvoje kapacit (Capacity Development Support Programme – CDS) zaměřený na pomoc jedné z jejích přidružených partnerských univerzit v Charkově. Ta spočívala nejen v nouzových plánech a ochraně ukrajinských kolegů včetně jejich přemístění do České republiky a Nizozemska, ale i v cílené sbírce, v níž se podařilo vybrat 65 000 eur za 3 měsíce. Co se týče dlouhodobé podpory Charkovské univerzity, v letech 2024 a 2028 chce aliance Aurora vybudovat pod vedením Palackého univerzity Karazinovo centrum pro mírové vzdělávání (Karazin Peace Education Hub), které by se mělo zaměřit na roli vysokoškolských institucí v budování míru v post-konfliktních společnostech.
Zleva: Kinga Bereza-Husak (Policy Officer for Eastern Partnership, DG EAC), Veronika Kupriyanova (Senior Policy Coordinator, ACA), Selma Porobic (Institutional Coordinator, AURORA Alliance, Palacký University Olomouc). Foto: CZELO
Financování v době krize a důležitost mezinárodních sítí a aliancí
Druhý den konference proběhly dvě panelové diskuze. Tématem prvního panelu bylo financování vysokoškolských institucí v kontextu současné krize. Panelisté se shodli na tom, že pro univerzity je zásadní umět se přizpůsobit aktuální situaci a být co nejvíce flexibilní. Krize dopadá na všechny, včetně studentů, kteří musí hradit výrazně dražší ubytování v rámci svých Erasmus+ pobytů. Situace se však liší v jednotlivých evropských zemích, stejně tak i míra dopadu na jednotlivé univerzity a rozsah podpory na národní úrovni. Žádat o financování na evropské úrovni není pro univerzity jediným řešením, protože ani zde není možné očekávat, že příspěvek pokryje vše, co by VŠ instituce potřebovaly. Důležitá je proto vzájemná komunikace, spolupráce mezi všemi relevantními institucemi a ochota dělat kompromisy a přizpůsobit se.
Druhý panel se věnoval tématu Evropských univerzit i dalších sítí a roli mezi-institucionální spolupráce při realizaci a podpoře změn ve vysokoškolském vzdělávání. Důraz byl kladen na spolupráci a sdílení zkušeností a dobré praxe v rámci jednotlivých aliancí a sítí, ale také mezi nimi a na budování odolnosti prostřednictvím mezinárodní spolupráce. Všichni diskutující se shodli, že je důležité zůstat otevřený jakékoli relevantní spolupráci. Univerzity jsou velmi často členy více než jedné sítě a mohou být do každé zapojeny na různé úrovni. Účast v jedné síti může například vést k vytvoření hlubších bilaterálních vztahů s konkrétními organizacemi či k zapojení se do dalších sítí. Je také důležité přínosy mezinárodní spolupráce vysvětlovat nejen zaměstnancům, ale také studentům. V rámci diskuze bylo dále zdůrazněno, že zapojení do Evropských univerzit a podobných sítí by nemělo být cílem jako takovým, ale naopak prostředkem k transformaci a realizaci potřebných změn. Výstupy a poznatky z jedné sítě tak mohou být využity v rámci aktivit sítě jiné a měly by být také šířeny mezi další nezapojené vysokoškolské instituce. Zapomínat by se nemělo ani na podporu mobilit zaměstnanců a studentů na univerzity mimo aktuálně existující sítě, a tím i na podporu dalšího síťování a sdílení zkušeností.