Zaostřeno na detail a kyanotypii. Jak probíhal foto workshop zahraničních studentů ve vile Tugendhat?

Reportáž z workshopu focení a fotografické techniky kyanotypie pro mediální ambasadory iniciativy Study in the Czech Republic.

Letos už třetí generace média ambasadorů přináší obsah na sociálních sítích iniciativy Study in the Czech Republic. Vysokoškolští zahraniční studenti jsou vybírání každý rok na základě přihlášky, která musí obsahovat esej v angličtině a nově i 1–2 minutové video vlastní produkce na téma “Moje budoucnost.”  

Zatímco vloni se studenti učili řečnickému umění na workshopu TED Talk, letos se zaměřili na prohloubení svých fotografických dovedností. Mohlo by se zdát, že nová média a současné technologie umožní vytvářet atraktivní vizuální obsah komukoli – stačí mít přeci chytrý telefon.

V pondělí 25. října se studenti ve vile Tugendhat vrátili časem zpátky do dob, kdy tato unikátní památka byla postavena (1930), ale hlavně do dob, kdy tvorba kladla vyšší nároky na zručnost fotografa a celý proces si také žádal více času. Za pomoci fotografky Gabriely Kolčavové Sauer a jejího týmu si studenti měli možnost vyzkoušet historickou metodu vyvolávání fotek zvanou kyanotypie (někdy známou pod označením „modrotisk“), a to na vlastních fotkách pořízených přímo v prostorách vily Tugendhat.

Samotnému workshopu předcházelo seznámení se s místem. Na nedělní prohlídce průvodce Michal studentům poutavě představil historii této unikátní stavby a rodiny brněnských průmyslníků. Pro vilu Tugendhat byly zásadní dva aspekty. Brno v té době přezdívané jako český Manchester, bylo centrem textilní výroby a rodina manželky Fritze Tugendhat, Grete, se řadila mezi nejúspěšnější podnikatele předválečné Evropy. Tím druhým aspektem bylo setkání novomanželů Tugendhat s architektem Ludwigem Mies van der Rohe v New Yorku.

Dalo by se říci, že toto osudové setkání génia moderní architektury a mecenášů umění s neomezeným rozpočtem, kteří si přáli vytvořit moderní domov pro svoji rodinu, položilo solidní základy a vila Tugendhat se mohla stát skutečností.

Jak na studenty zapůsobila prohlídka domu? „Nemůžu uvěřit, že pračka a dům jsou ze stejného století,” svěřila se průvodci Belém, studentka češtiny na Univerzitě Karlově v Praze.

„Tohle není muzeum, je to jako návštěva nejmodernější stavby tohoto století,“ komentovala Fabiola, studentka Univerzity Palackého v Olomouci množství nejrůznějších technických vymožeností, kterými vila oplývá.

Bůh je v detailech, zní slavný výrok Miese van der Rohe. Právě citátem proslulého architekta zahájila workshop kyanotypie fotografka Gabriela Kolčavová Sauer. Studenti měli za úkol najít z jejich pohledu nejzajímavější prostor nebo detail ve vile a pokusit se vyfotit sebe samé v prostoru.

Pak následovala postprodukce po staru. Z digitálních fotek byl vyroben negativ. Ke slovu se dostaly nůžky, pipety, chemikálie, UV lampa, ale i fén na vlasy. Suchý otištěný negativ fotky na vyrobeném foto-papíře se vyvolal v tmavé komoře. Ta kdysi sloužila majiteli vily Fritzovi Tugendhat, který byl nadšeným amatérským fotografem.

Jak si studenti poradili s úkolem a jaké zákoutí si vybrali pro svůj autoportrét? Někteří studenti měli o výběru hned jasno, jako třeba student Vysoké školy ekonomické v Praze Thiery Muliawan. Jedním ze 3 vzácných druhů dřeva, které architekt zvolil pro interiér vily, bylo dřevo dovezené s Indonésie, odkud student pochází.

Studenti pracovali na svých projektech celé odpoledne. Obrovskou výhodou byla naše návštěva v zavírací den muzea, za což patří velký dík panu Davidu Dvořákovi.

Studentům nejvíce imponoval prostor, který dostali na seberealizaci a realizaci svých projektů. V neposlední řadě workshop pro řadu z nich znamenal první výlet v České republice. Jako třeba pro Thieryho nebo Arisu, studentku architektury na Technické univerzitě v Brně. Oba přijeli do České republiky teprve před čtyřmi týdny.

Bez ohledu na délku pobytu a větší či menší zkušenosti s fotografováním, všichni studenti odcházeli nadšení. I profesionální fotograf a student Fakulty strojní na ČVUT v Praze Rahul byl nadšený, že si mohl vyzkoušet něco, co digitální fotografie prostě nenabídne.