Co ukázala mezinárodní konference k digitalizaci vysokoškolského vzdělávání v Praze?

Přes sto akademiků, tvůrců politik a odborníků na internacionalizaci z Česka i ze zahraničí debatovalo o výzvách digitalizace.

Konference s názvem Digitalisation in International Higher Education: Forward Looking Perspectives, kterou jsme ve dnech 1.–2. března upořádali společně s asociací ACA (Academic Cooperation Association), poskytla platformu pro sdílení dobré praxe, myšlenek a zkušeností odborníků v oblasti, která se stává stále důležitější.

„Mezinárodní vysokoškolské vzdělávání muselo v posledních letech čelit hned několika bezprecedentním situacím a oblast digitalizace se do všech určitým způsobem promítla. Nejprve nás pandemie covidu-19 přiměla k rapidní digitalizaci. Nástroje, které jsme se v té době naučili používat, nám následně pomohly i během války na Ukrajině, kdy jsme do našich vzdělávacích systémů integrovali tisíce žáků, studentů, učitelů a akademiků z Ukrajiny. Nejnovější digitální technologie, jako je například nyní tolik probíraná umělá inteligence ChatGPT, může přispět k rovnému přístupu ve vzdělávání, ale jen pokud proběhne jejich úplná demokratizace. V opačném případě naopak hrozí, že napomůže k prohlubování dalších nerovností ve vzdělávání. A právě spolupráce mezi univerzitami, veřejnými institucemi a zeměmi napříč Evropou může přispět k jejich efektivnímu využití,“ řekl během úvodního bloku konference ředitel Domu zahraniční spolupráce Michal Uhl.

Digitalizace je zároveň skvělou příležitostí, jak zefektivnit samotný proces internacionalizace vysokoškolského vzdělávání, zdůraznil v následující přednášce Michael Hörig, ředitel bruselské kanceláře německé akademické agentury DAAD. Je však potřeba, abychom jednotlivé národní politiky digitálního vzdělávání a výzkumu na mezinárodní úrovni sladili, k čemuž mohou přispět platformy spolupráce, jako je například European Digital Education Hub. Překážky pro implementaci technologií do vzdělávací praxe však nespočívají pouze v nedostatečně koncipovaných nebo zcela absentujících strategiích, mnohdy je to otázka banálnějšího rázu. Jak připomněl další hlavní řečník prvního dne Jan Beseda z výzkumné instituce Centrum pro studium vysokého školství, problém představují často již samotné učebny, které splňují pedagogické standardy 19. století a nejsou tak kompatibilní se vzdělávacími nástroji století jednadvacátého.

Oblastí digitalizace ve vzdělávání, která v době pandemie prošla jedním z nejdynamičtějších proměn, je zcela jistě svět virtuálních výměn a kombinovaných studijních výjezdů. Otázkami jejich benefitů pro studenty a učitele, správného přístupu a využití se věnovali zástupci univerzitního a studentského světa v odborné panelové diskuzi. Ti se shodli, že virtuální mobilita sice v žádném případě nemůže nahradit tu fyzickou, ale na druhou stranu právě digitální nástroje používané primárně pro distanční výuku nebo mobilitu by univerzity mohly a měly v běžném provozu využít. Jaké konkrétní nástroje a postupy fungovaly během kombinovaných výjezdů ukázala ve své prezentaci programová manažerka Erin Anna Smith z evropské univerzitní aliance EDUC.  

Druhou klíčovou oblastí ve vztahu digitalizace a vzdělávání představuje digitalizace administrativních procesů, což představovalo zároveň hlavní téma odpoledního panelu. Reprezentanti Evropské studentské unie, Evropské komise a nizozemské vzdělávací a výzkumné asociace The SURF cooperative diskutovali o dvou perspektivách, jak na problematiku digitalizace administrativy nahlížet – studentské a lektorské. Zatímco studenti se ústy Katrin Sproge (Evropská studentská unie) potýkají se záplavou různých systémů a iniciativ a často se v ní ztrácejí, vyučující zase podle Evelien Renders (The SURF cooperation) naráží na nedostatečnou spolupráci mezi IT a zahraničním oddělení na svých institucích. Jakým způsobem probíhá digitalizace procesu uznávání předmětů mezi německými univerzitami pak ukázal ve své prezentaci Wolfgang Radenbach, vedoucí digitalizace studia a výuky na univerzitě v Göttingenu.

Druhý půlden konference patřil třetímu velkému tématu, tedy samotným politikám a strategiím v oblasti digitalizace. V panelu vystoupili prezident asociace EAIE Piet Van Hove, Channa van der Brug z poradenské vzdělávací inciativy Stifterverband, Tomáš Skopal z Katedry softwarového inženýrství Matematicko-fyzikální fakulty UK a Yann- Maël Bideau z DG EAC Evropské komise. Debatou rezonovalo společné stanovisko ohledně nutnosti vybavit studenty a učitele nezbytnými kompetencemi v digitalizaci, které budou odpovídat nárokům moderního světa, čehož nedosáhneme bez ucelených národních a evropských strategií. Ty současné nám spíše říkají, jak procesy regulovat místo toho, aby nám pomáhaly digitalizaci do vzdělávání implementovat. Jako příklad dobré praxe z oblasti strategie digitalizace posloužila prezentace Reginy C. Brautlacht z Univerzity Bonn-Rhein-Sieg.

“Ačkoliv představovala pandemie covid-19 pro celou společnost a komunitu mezinárodního vysokého školství obrovskou výzvu, získali jsme díky této události jednu velkou výhodu. Jsme připraveni i na nepředvídatelné situace. Posílili jsme kompetence a naučili se používat nástroje, díky kterým můžeme nyní flexibilně reagovat. Jsme schopní pokračovat ve výuce i v době krize, jako je například nedávné zemětřesení v Turecku a v Sýrii, dokážeme administrativní procesy řešit jednoduše a jsme si vědomi nezbytnosti přistoupit k tématu digitalizace koncepčně a strategicky na evropské úrovni. Myslím, že je skvělé sledovat, jak rychle se studenti, učitelé i akademičtí pracovníci učí s digitálními nástroji pracovat a jak se digitalizace ve vzdělávání stává stále více normou a standardem. Zároveň by digitalizace neměla být pouhým cílem vzdělávání, ale spíše prostředkem k mezinárodní spolupráci ve vzdělávání pro všechny,“ shrnul letošní konferenci k digitalizaci náměstek ředitele a vedoucí sekce vysokoškolského a celoživotního vzdělávání v DZS Roman Klepetko. 

Další konference ACA proběhne ve Slovinsku ve dnech 7.–9. června a bude se dále věnovat digitalizaci výuky.