Aliance Evropských univerzit nejsou elitářský klub, ale inovátoři, z jejichž výsledků čerpá celý vysokoškolský systém
Konference na téma dopadu aliancí Evropských univerzit umožnila sdílení jak mezi aliancemi, tak i s nezapojenými vysokými školami.
V úterý 7. října jsme pořádali konferenci o systémovém dopadu aliancí Evropských univerzit na český vysokoškolský prostor. Konference přilákala téměř 70 účastníků jak z vysokých škol, které jsou součástí jedné z 65 finančně podpořených aliancí Evropských univerzit, tak z vysokých škol nezapojených do této iniciativy.
Konferenci zahájil náměstek ředitele DZS, Roman Klepetko, který zdůraznil roli aliancí v celém vysokoškolském sektoru: „V současnosti je 65 aliancí, respektive 73 včetně aliancí s tzv. Seal of Excellence, které zapojují celkem více než 650 vysokých škol z celé Evropy. Celkem je ale v Evropském prostoru vzdělávání skoro 5 000 vysokoškolských institucí všech typů. Cílem aliancí není vybudovat uzavřený klub, ale podporovat změny v celém vysokoškolském systému a přispívat tak k budování Evropského prostoru vysokoškolského vzdělávání a Evropského prostoru vzdělávání.”
V krátké prezentaci o současném dění ohledně aliancí Evropských univerzit se poté účastníci dozvěděli, že v tomto programovém období se k podpoře aliancí plánují jen výzvy 2026 a 2027, které budou primárně cílit na již podpořené aliance, nicméně dle posledních informací Evropská komise výzvy nemůže omezit a mohou se do nich přihlásit i nepodpořené aliance. Dále v prezentaci zaznělo, že se nepodpořené aliance mohou inspirovat a čerpat informace ohledně výsledků aliancí díky celoevropské komunitě praxe aliancí Evropských univerzit FOREU4ALL a projektu LTA SPREAD EUI .
Následovalo 6 příspěvků od zástupců českých vysokých škol zapojených do aliancí Evropských univerzit. Jako první své zkušenosti z aliance EULiST sdílela Iveta Šimberová, prorektorka pro internacionalizaci na Vysokém učení technickém v Brně. Ve svém příspěvku přiblížila, jak aliance EULiST vypracovávala definici mobilit, aby měla jednotná čísla při vykazování mobility (jak studentské, tak zaměstnanecké), která má dosáhnout 50 % v rámci aliance. Zdůraznila, že aliance jsou vedeny ke zkoušení inovativních formátů mobility, jako jsou BIP (Blended Intensive Programmes), avšak akademici nejsou nikterak finančně motivováni tyto nové způsoby mezinárodní výuky realizovat. Jako jedním z řešení by podle ní mohlo být například zařazení kombinované výuky, jako např. BIP, do ukazatele K.
U tematiky BIP zůstaly i příspěvky Renáty Tomáškové, prorektorky pro internacionalizaci na Ostravské univerzitě (aliance NEOLAiA) a Moniky Maňákové, institucionální koordinátorky programu Erasmus+ na VŠB-Technické univerzitě Ostrava (aliance U!REKA). Obě přednášející se shodly, že BIP rozhodně nejsou zaměřené jen na mobility, ale jedná se o velmi přínosné projekty, které posilují spolupráci univerzit a nabízejí inovativní formy výuky studentům, často na základě principů výuky založené na výzvách (challenge-based education) z reálného prostředí. To umožňuje i zapojení místních aktérů, například městské či krajské samosprávy, firem, neziskového sektoru atd.
Patrik Mottl, vedoucí oddělení Vědy a výzkumu na Fakultě elektrotechnické Českého vysokého učení technického v Praze, sdílel zkušenosti aliance EuroTeQ v oblasti hybridní výuky v mezinárodním prostředí. „Naše aliance měla výhodu, že online výuku zaváděla v době globální pandemie Covid-19, tedy bylo to velmi přirozené. V letech po pandemii se ale zájem studentů o čistě online výuku snížil, neboť znovu chtějí na partnerské univerzity vyjíždět fyzicky. Také jsme zaznamenali výrazný drop-out studentů, kteří se na online předměty zapíšou a nedokončí je. Obecně jsme v rámci aliance identifikovali hlavní překážky online výuky: nerovnosti mezi studujícími online a fyzicky a technické zajištění. Poté jsme přišli s řešeními: zavedli jsme změny formy výuky, tam, kde je to možné, asynchronní výuku (profesoři nahrají přednášku předem a student si ji může pouštět dle svých časových možností), a zařadili jsme mobilitní komponentu.”
Marie Jadrníčková, research officer aliance Aurora na Univerzitě Palackého v Olomouci, ve svém příspěvku přiblížila podporu vědecko-výzkumné spolupráce v alianci Aurora: „Za jeden z nejvýznamnějších milníků na politické úrovni považuji Memorandum o sdílení vědecko-výzkumné infrastruktury, podepsané v Olomouci před dvěma lety. V této smlouvě univerzity souhlasí s tím, že budou vzájemně poskytovat stejné podmínky pro využití vědeckých infrastruktur vědcům z partnerských univerzit aliance, které platí pro jejich vlastní výzkumníky. To znamená, že si například nebudou nárokovat komerční náklady spojené s využitím přístrojů. Souběžně jsme vytvořili interaktivní mapu vědecko-výzkumné infrastruktury a expertíz za účelem snadnějšího vyhledávání vědeckých pracovišť, odborných týmů a center expertízy.”
Ivona Marková, projektová manažerka aliance HEROES na Mendelově univerzitě v Brně, se věnovala spolupráci mezi akademickým prostředím a podniky, zejména prostřednictvím výuky založené na výzvách. „Efektivní spolupráce mezi akademickým prostředím a sektorem malých a středních podniků je klíčová pro udržitelný rozvoj a inovace. Challenge-Based Learning nabízí praktický a účinný nástroj, jak propojit teoretické vzdělávání s reálnými potřebami trhu: společným úsilím lze posílit konkurenceschopnost podniků a zároveň vzdělávat schopné a adaptabilní odborníky. Projekt HEROES v rámci Pracovního balíčku 'Vzdělávání založené na výzvách' usiluje o vytvoření společné metodiky pro Challenge-Based Learning (CBL), první verzi jsme vytvořili v červnu 2025. Cílem je vytvořit pevný, ale zároveň flexibilní a přenosný rámec, který reflektuje složitost a různorodost vysokoškolského vzdělávání v Evropě.”
Odpolední program uzavřel diskuzní panel s Jaroslavem Millerem, předsedou Národního akreditačního úřadu pro terciární vzdělávání (NAÚ), Vojtěchem Tomáškem, ředitelem Odboru vysokých škol Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, a Romanem Klepetkem, náměstkem ředitele Domu zahraniční spolupráce. Panelisté se shodli, že aliance Evropských univerzit mění vnímání mezinárodní spolupráce v českém akademickém prostoru – díky aliancím například roste poptávka po podpoře společných studijních programů, větší flexibilitě v rámci standardních studijních programů a inovativních přístupech výuky. Například NAÚ zaznamenal značně vyšší poptávku po akreditacích mezinárodních společných studijních programů a zájem o Evropský diplom (či prozatím jeho značku). Současně ale předseda Miller uznal, že akreditační rámec zatím v Česku není příliš připravený na pružné a mezinárodní formy výuky, které aliance zavádějí a NAÚ proto mimo jiné plánuje v roce 2026 podat přihlášku do registru EQAR. To má vysokým školám ulehčit akreditaci společných programů tím, že jim umožní využívat tzv. Evropský přístup pro zajišťování kvality společných studijních programů.
Doprovodným programem konference byl workshop na téma vyjednávání v mezinárodním kontextu, který vedl zahraniční expert na mezinárodní vyjednávání Francesco Marchi. Během něj si účastníci nejprve osvojili základní principy vyjednávání a pravidla přípravy, poté si zkusili vyjednávat na vlastní kůži prostřednictvím simulační hry a následoval debriefing s analýzou různých přístupů k vyjednávání. „Vyjednávání je jako regata: nesmíme se soustředit jen na start a cíl, ale musíme si před samotným vyjednáváním stanovit diagnózu a dostatečně se připravit. Vyjednávání samotné je jen zlomek celého procesu, nesmíme zapomínat, že následuje implementace vyjednané dohody a evaluace,” zdůraznil během workshopu Marchi.
