AI ve třídě? Březnové EduCafé otevřelo diskuzi o výzvách a příležitostech
Březnové EduCafé představilo úskalí, výzvy, ale i možnosti, které do výuky přináší rozmach umělé inteligence.
Ve středu 26. března jsme spolu s Academic Cooperation Association (ACA) a švýcarskou Styčnou kanceláří pro evropský výzkum, inovace a vzdělávání (SwissCore) uspořádali první letošní EduCafé. Akce se konala v prostorách kavárny Kamilou v srdci evropské čtvrti v Bruselu a přilákala přibližně 35 účastníků z řad odborné i širší veřejnosti. Debaty se zúčastnili Simona Petkova z Generálního ředitelství pro vzdělávání a kulturu Evropské komise (GŘ EAC), konkrétně z oddělení zaměřeného na digitální vzdělávání, a Edouard Lamboray ze švýcarské organizace Educa. Diskuzi na téma rozvoje kritického myšlení v době umělé inteligence moderovala Angeliki Psychogyiou z ACA.
Umělá inteligence v rukou nové generace
Na úvod debaty měli všichni přítomní možnost vyjádřit na škále od 1 do 5 svou míru důvěry v nástroje umělé inteligence. Obecná shoda panovala na tom, že AI je užitečná a nabízí řadu možností, její využívání by však mělo být promyšlené a obezřetné. Stejný postoj zazněl i v úvodních příspěvcích obou hostů, kteří zdůraznili význam kritického přístupu a důkladného zvažování dopadů zavádění těchto technologií do vzdělávání.
Doplněním úvodu byla také krátká zpráva zprostředkovaná moderátorkou, v níž své postřehy sdílel docent Tomáš Kroupa z Centra Umělé Inteligence FEL ČVUT. Otevřel otázku motivace studentů – bude si AI schopna udržet přitažlivost, pokud se stane běžnou a povinnou součástí výuky? Upozornil, že stroje sice dokáží výuku individualizovat, ale nenahradí lidský kontakt, empatii ani schopnost inspirovat. Odkázal přitom na zkušenost učitelky z pražské základní školy, která AI využívá jako praktický nástroj, ale trvá na tom, že roli učitele nelze nahradit. Kroupa zároveň upozornil na širší etický rozměr – zdůraznil potřebu chápat AI nejen jako technologii, ale jako společenský fenomén s dopady na naše dovednosti, chování i mezilidské vztahy.
Simona Petkova dále uvedla, že nástroje jako ChatGPT či Gemini jsou nyní využívány více než polovinou (nejen) mladých lidí při sebevzdělávání. Role nejmladších generací je stěžejní, jelikož právě ony jsou hybateli změn. Zároveň jsou to právě mladí lidé, kdo novým technologiím nejrychleji rozumí, přizpůsobují se jim a posouvají jejich využití vpřed. Jak doplnil Edouard Lamboray, jejich výsadní pozice je může motivovat k prozkoumávání hranic spojených s umělou inteligencí – a to nejen z hlediska možností, které nabízí, ale při správném vedení i z hlediska odpovědnosti, kterou s sebou přináší.
O zajímavé poznatky se oba hosté podělili také v oblasti politik. Simona Petkova připomněla, že digitální dovednosti patří mezi klíčové priority nově zveřejněné Unie dovedností. Tento plán si mimo jiné klade za cíl posílit digitální kompetence evropských občanů v rychle se měnícím světě a zdůrazňuje význam schopnosti pracovat s technologiemi, kriticky je vyhodnocovat a bezpečně je využívat v různých oblastech života – od uplatnitelnosti na trhu práce po občanskou angažovanost. V kontextu umělé inteligence se tak digitální gramotnost stává nejen praktickým nástrojem, ale i klíčovou výbavou pro aktivní účast ve společnosti. Navzdory celkovému pokroku však mezi zeměmi přetrvávají rozdíly – v některých případech digitální dovednosti občanů, včetně nejmladších generací, stále nedosahují potřebné úrovně.
AI: Dobrý sluha, ale zlý pán
Zajímavý poznatek ze švýcarského prostředí přinesl Edouard Lamboray v souvislosti s osobním rozvojem žáků. Průzkumy a data organizace Educa ukazují, že až čtvrtina švýcarských žáků má tendenci svěřovat se nástrojům umělé inteligence i s osobními problémy a považovat je za své kamarády. V rámci tohoto „testování hranic“ je proto nutné vzdělávat žáky i v porozumění tomu, kdy a k čemu je vhodné umělou inteligenci používat – a kde naopak její limity končí, například v oblasti psychologické podpory.
Výhodou zavádění těchto nástrojů do výuky jsou podle něj vysoce personalizované vzdělávací metody. Zároveň se však objevuje několik problémů. Jedním z nich je v tomto případě potřeba pracovat s velkým množstvím osobních údajů, aby AI nástroje mohly být schopny přizpůsobit výukový obsah konkrétním potřebám žáků. To s sebou přináší otázky ochrany dat, transparentnosti algoritmů a odpovědnosti za rozhodnutí, která AI v rámci výuky činí. Na tento problém navázala i Simona Petkova, která upozornila, že přestože jsou nástroje umělé inteligence schopné individualizovat výuku, jejich dostupnost není vždy zaručena. Mnohé z nich jsou totiž zpoplatněné, jazykově omezené nebo jinak obtížně dostupné, což vytváří další bariéry a prohlubuje digitální nerovnosti mezi žáky.
Decentralizace jako výzva i příležitost pro AI ve vzdělávání
Na otázku, jak se k rozvoji digitálních kompetencí a zavádění AI do výuky staví Švýcarsko, reagoval Edouard Lamboray popisem decentralizovaného systému švýcarského vzdělávání, které funguje na úrovni jednotlivých kantonů. To vyžaduje intenzivní koordinaci mezi regiony a pečlivé nastavování rámcových principů, které by umožnily rovnoměrné a smysluplné začlenění nových technologií do škol. Zároveň existuje nepoměr mezi velikostmi jednotlivých kantonů, který se promítá do rozdílů v dostupnosti a kvalitě dat. Menší kantony často disponují omezenějším množstvím dat, což může ztěžovat efektivní využívání AI nástrojů, které jsou na datech závislé. Tento nerovnoměrný základ ovlivňuje možnosti škol přizpůsobovat výuku individuálním potřebám žáků a zároveň klade důraz na nutnost sdílení dat a zkušeností napříč regiony. Jelikož se navíc sektor umělé inteligence rychle vyvíjí, mnohá data aplikovatelná ještě před rokem jsou dnes již zastaralá.
Nevýhody decentralizace nastínila i Simona Petkova. V oblasti vzdělávání má totiž Evropská unie pouze podpůrnou pravomoc, což znamená, že nemůže přímo zasahovat do vzdělávacích systémů členských států. Tato omezená pravomoc na jedné straně umožňuje plnou autonomii členských států a jejich rozvoje ve vzdělávání, na druhé straně může zkomplikovat koordinovaný přístup napříč celou EU i k tématům, jako je rozvoj digitálních kompetencí či zavádění AI do výuky, a vést tak k nerovnoměrnému pokroku napříč Evropou. Jedním z možných řešení této výzvy je podpora EdTech startupů, které mohou nabídnout inovativní nástroje a flexibilní řešení přizpůsobitelná různým národním kontextům, což může pomoci překlenout rozdíly mezi jednotlivými vzdělávacími systémy. Dalším způsobem, jak reagovat na tyto nerovnosti, je podpora dedikovaných centralizovaných projektů programu Erasmus+, například v rámci tzv. Výhledových projektů (Forward-looking projects).
Závěrem přišly na řadu také otázky z publika, které se týkaly například role rodičů a rodinného prostředí v budování digitální gramotnosti či možností využití umělé inteligence v péči o duševní zdraví. Po skončení debaty měli účastníci příležitost pokračovat v neformálních rozhovorech u sklenky vína.