Výběr z Mozaiky: Vzdělávání žáků-cizinců v České republice
Jak podpořit české školy, pedagogy i žáky-cizince při začleňování do výuky?
Česká republika se řadí spolu s dalšími postkomunistickými státy středoevropského prostoru k zemím, které po pádu železné opony zaznamenaly politické proměny provázející ekonomický růst. Vstupem do Evropské unie se jejich atraktivita zvýšila, země se staly oblíbenou migrační destinací a integrace dětí a žáků-cizinců se v nich stává stále diskutovanějším tématem. Integrace je složitý proces, jehož cílem je umožnit žákům-cizincům přístup ke kvalitnímu vzdělání za poskytnutí nezbytné jazykové, psychické a sociálně-emoční podpory. Pro zajištění komplexního rozvoje je stěžejní nabídnout prostředí přívětivé pro žáky z různých prostředí, s různými potřebami a zaručit podmínky vhodné pro učení se s ohledem na jejich zónu nejbližšího vývoje.
Zlomový bod
Demografická situace států se mění rychleji než legislativa, proto připravenost vzdělávacích systémů na přijímání žáků-cizinců bývá problematická. Často chybí systematický plán, jak žáky-cizince vzdělávat, jakou jim dát podporu, jak ji financovat a jak na jejich vzdělávání připravovat učitele, což donedávna platilo také pro české prostředí. Razantní obrat nastal v loňském roce příchodem ukrajinských uprchlíků znamenajícím nápor pro české školství, takže již nebylo možné před vzděláváním žáků-cizinců zavírat oči. Z doposud „zanedbatelného“ počtu (necelá tři procenta) se začal podíl žáků-cizinců v základních školách zvyšovat. Nyní jen ukrajinští uprchlíci tvoří 3,9 % všech žáků v základních a 1,9 % v mateřských školách. Podpora školám byla nastartována poměrně hbitě, i když zprvu bez jasného řešení pro různé problémové situace. Kromě neziskové organizace META, která dlouhodobě pomáhá žákům-cizincům i jejich učitelům, zintenzivnil svou podporu na jaře 2022 také Národní pedagogický institut ČR. Školám poskytl zavedené služby (adaptační koordinátory, tlumočníky a překladatele), aby skokový nárůst cizinců ve školách zvládly. Na kontaktních pracovištích začal nabízet konzultace pro pedagogy; platformy pro sdílení příkladů dobré praxe; podpůrné metodické a informační materiály a spustil webový portál cizinci.npi.cz. Kromě toho proškolil na sedm tisíc učitelů ve vzdělávacích programech věnovaných dílčím tématům práce s žáky-cizinci.
Výzvy pro české školství
Otázku ideálního způsobu vzdělávání žáků-cizinců lze řadit do tzv. wicked questions, na které nikdy nenajdeme správnou a jednoznačnou odpověď, ale přesto je nezbytné se jimi neustále a intenzivně zabývat. Přestože české školství ušlo za poslední rok v oblasti vzdělávání žáků-cizinců kus cesty, stále zbývá řada výzev, se kterými se budeme nadále potýkat. Předně nezapomínejme, že problematika žáků-cizinců se netýká pouze ukrajinských uprchlíků. Do lavic českých škol usedají žáci dalších národností, jejichž kultura a mateřský jazyk nemusí být tomu našemu blízký. Pro učitele to může představovat další práci v přemýšlení nad obsahem i výkladem učiva a témat, která žáci ze svého kulturního prostřední neznají. Čím vzdálenější kultura, tím složitější výzvy musí řešit (specifika mateřského jazyka, náboženství, odlišnost vzdělávacích systémů, míra autority učitele v zemi původu a jiné). Za další výzvu lze považovat samotný nárůst počtu žáků-cizinců ve školách a také to, že se nejedná o jedinou „odlišnost“. Počet žáků v českých třídách je v průměru vysoký, což je výzva sama o sobě ve snaze přihlížet k individuálním potřebám a diferenciaci výuky. Je také třeba uvažovat nad maximálním počtem žáků-cizinců ve třídě, aby se jednalo o jejich začleňování do českého kolektivu, a ne naopak. Pro úspěšnou integraci se doporučuje maximálně 20 procent žáků-cizinců ve třídě. V neposlední řadě je důležité motivovat žáky-cizince, aby se chtěli zdokonalovat v češtině a dalších předmětech vyučovaných v českém jazyce. V jejich motivaci hraje kromě osobnostních charakteristik značnou roli také imigrantský status (uprchlík versus ekonomický imigrant), očekávaná doba strávená v Česku i hodnota vzdělání v rodině.
Úspěšné naskočení do rozjetého vlaku?
Největší výzvou, před kterou stojíme a která je nadřazená všem zmíněným výše, je fakt, že oproti ostatním státům severní a západní Evropy se snažíme nasednout v oblasti vzdělávání žáků-cizinců do rozjetého vlaku o několik dekád později. Čelíme však stejným požadavkům jako státy, které měly více času se tématu věnovat, systematičtěji ho zakotvit a empiricky zjišťovat „co funguje a co ne“. V českém prostředí se musíme rozhodovat pohotově bez opory v dřívějších zkušenostech s co nejlepší vírou, že budou rozhodnutí efektivní a v praxi funkční, což platí pro všechny úrovně vzdělávacího systému. Absenci zkušeností můžeme dohnat tím, že se inspirujeme příklady dobré praxe u zkušenějších států (například přípravné třídy pro žáky-cizince), ale také se vyvarovat řešení, která se neosvědčila (například dvojjazyčná výuka). Díky angažovaným pedagogům, kteří chtějí žákům-cizincům poskytnout plnohodnotné a kvalitní vzdělání, a jejich intenzivní podpoře se nám jistě podaří rozjetý vlak dohnat.
Materiály NPI ČR pro učitele:
Tento článek vyšel v letním vydání Mozaiky 2023, které se věnuje tématu začleňování žáků-cizinců do výuky. Můžete si ho přečíst zdarma na našem webu. Neodebíráte ještě náš magazín Mozaika? Přihlaste se k odběru časopisu v elektronické nebo tištěné verzi.