Finsko stojí na důvěře. Česká delegace se seznámila s přístupy, které mohou obohatit naše školství

Jak může stát posilovat kvalitu vzdělávání a zároveň podporovat inovace, duševní pohodu i rovnost?

Česká delegace složená ze zástupců Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, krajských samospráv a Národního pedagogického institutu hledala odpovědi během čtyřdenní studijní cesty do Finska. Akci zorganizoval Dům zahraniční spolupráce (DZS). 

Klíčem je důvěra 

Finské školství dlouhodobě představuje inspirativní přístup k veřejnému vzdělávání. Nestojí na kontrolách a testování, ale na důvěře – k učitelům, ředitelům i samotným školám. Učitelé mají širokou autonomii v rozhodování o metodách výuky a mohou spoléhat na to, že jim stát vytvoří podmínky k profesnímu růstu. Tato důvěra se nevztahuje jen na jednotlivce, ale i na systém jako celek – se sdílenými hodnotami a cíli, vznikajícími ve veřejné debatě. 

Pedagogové mají velkou svobodu i odpovědnost, což jim dává úplně jinou roli ve škole. Namísto kontrol a metodických pokynů shora stojí finské školy na profesionálním dialogu, sdílení a jasně nastavených pravidlech, která se vytváří společně. Školy se v tomto nastavení stávají nejen vzdělávacími institucemi, ale i přirozenou součástí komunity.  

Při debatě s EDUFI – finskou národní agenturou pro vzdělávání – zaznívala otevřenost vůči inovacím a důraz na provázanost s výzkumem i se společenskými změnami. V celém systému je patrné, že učitelství je vnímáno jako prestižní a náročná profese, která má vysoký status. Odpovídá tomu i příprava, důraz na odbornou způsobilost a podmínky, ve kterých učitelé pracují. Podobně i role ředitelů škol je chápána jako manažerská a strategická – jde o lídra školy, který má prostor řídit tým, nastavovat vize a rozvíjet školu jako celek, často bez nutnosti učit. 

Podpora, která je součástí systému 

Při návštěvě školy Vesala ve východní části Helsinek bylo zřejmé, jak silně je nastavení systému zaměřeno na podporu každého dítěte. Škola s více než tisícovkou žáků – často z multikulturního prostředí – nabízí bilingvní výuku, široké spektrum podpůrných profesí (psycholog, speciální pedagog, sociální pracovník) a úzkou spolupráci s rodiči. 

Integrace dětí s odlišným jazykovým nebo kulturním zázemím probíhá postupně, ve škole je cítit bezpečí. A každý má jistotu, že pokud něco potřebuje, dostane se mu odpovídající pomoci. Zaujalo i to, že se na finských školách řeší problém dřív, než vůbec nastane, například díky asistentům a dalším podpůrným pozicím, které jsou přirozenou součástí každodenního provozu.

Zajímavým symbolem otevřeného přístupu ke vzdělávání byla také ikonická knihovna Oodi. Nejde o běžnou knihovnu – spíš o centrum veřejného života, které propojuje učení, kreativitu, komunitní aktivity i sociální služby. Místo, kterému se přezdívá „obývací pokoj Helsinek“ a zároveň inspirace, jak lze veřejné instituce navrhovat, aby fungovaly i bez striktních pravidel a dozoru. 

Inspirace pro Česko

Finsko nenabízí jednoduchý návod. Ale ukazuje, že pokud je v systému zakotvena důvěra, dlouhodobá vize a otevřenost vůči spolupráci, může vzdělávání plnit svou skutečnou roli – vytvářet bezpečný, smysluplný prostor pro učení i život. 

Zazněly konkrétní postřehy: důraz na wellbeing, inkluze a vytváření rovných příležitostí pro všechny bez ohledu na jejich původu či životní situaci, každodenní spolupráce školy s komunitou. Ale i drobnosti – jako že školní pomůcky i obědy jsou zdarma, že výuka se přirozeně přizpůsobuje dětem, ne naopak. A že důvěra není jen prázdná fráze, ale je viditelná v každém vztahu – mezi učitelem a žákem, mezi školou a rodinou, mezi systémem a lidmi v něm. 

České školství čelí podobným výzvám: demografické krizi, potřebě nových kompetencí, rostoucím nárokům na učitele. Finský příklad ukazuje, že změna je možná. Ne přes noc, ale krok za krokem.