Evropská škola v Bruselu: výuka očima české učitelky

Radomíra Houšková popisuje školní režim, jazykové nároky i to, jak fungují jednotné zkoušky napříč sekcemi.

Evropské školy vzdělávají děti zaměstnanců evropských institucí a zároveň nabízejí atraktivní profesní příležitosti učitelům z členských států EU. Čeští pedagogové zde mohou vyučovat hlavní předměty v češtině a současně fungovat v prostředí, kde se běžně pracuje i v dalších jazycích.

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ve spolupráci s Domem zahraniční spolupráce (DZS) a Českou školní inspekcí (ČŠI) vyhlásilo výběrové řízení na sedm pozic učitelek a učitelů Evropských škol. Přihlášky lze podávat do 20. března 2026 (podrobnosti na webu MŠMT).

Radomíry Houškové jsme se zeptali, co ji přivedlo k práci na Evropské škole v Bruselu III (EEB3) a jak v praxi funguje výuka v české sekci. Témata sahají od organizace školního dne přes jazykové nároky a zkoušky až po mimoškolní aktivity a dostupnou podporu.

Co vás přivedlo k rozhodnutí učit právě na Evropské škole v Bruselu?

Část svého profesního života jsem strávila na manažerských pozicích ve školských institucích, ale v určitém okamžiku jsem se rozhodla vrátit do třídy jako učitelka. Cítila jsem, že chci znovu pracovat se svou třídou, sledovat rozvoj svých žáků, jejich radost z nově nabytých vědomostí a dovedností, a být součástí jejich úspěšného přechodu do života dospělých po maturitní zkoušce. Chtěla jsem pokračovat v práci v mezinárodním prostředí. Mezinárodní spolupráce a projekty byly totiž součástí mé pracovní náplně ve všech školách, kde jsem působila. Práce učitelky matematiky a fyziky v EEB3 se tak stala skvělou příležitostí.

V čem je podle vás největší rozdíl oproti výuce na českých školách?

V první řadě je to mnohojazyčné multikulturní prostředí. Žáci jsou ze všech zemí EU. Pedagogický sbor je tvořen učiteli ze všech koutů Země. Prostředí je tu velmi přátelské a podporující. Konkrétní výuka se nijak zásadně neliší od české výuky. V některých oblastech se liší učivo v jednotlivých předmětech. Zároveň jsou vybraná témata velmi náročná a probírají se do velké hloubky.

Popište nám svůj běžný školní den. Jaká jsou specifika této výuky?

Školní výuka začíná v 8:30 první hodinou a končí devátou hodinou v 16:15. Přestávky jsou pětiminutové. Během šesté nebo sedmé hodiny si mohu zajít na oběd do školní jídelny. Protože se fyzika většinou vyučuje v odpoledních hodinách a matematika ráno, jsem ve škole často celý den. Po výuce tu někdy zůstávám i déle. Během volných hodin si mohu udělat například přípravu na další hodiny nebo opravit písemné práce. Jednou měsíčně se od 16:30 konají porady předmětových komisí.

Na co si musí nový učitel na Evropské škole zvyknout? Co vás osobně nejvíc překvapilo?

Nic zásadního mě nepřekvapilo. Novým byl hodnotící systém. V nižších ročnících Secondary (nižší stupeň, odpovídá českému 2. stupni ZŠ a nižším ročníkům víceletého gymnázia) se hodnotí A–FX, ve vyšších ročnících až do maturity 0–10 (5–10 prospěl, 0–4,5 neprospěl). Žáci se podle rozvrhu přesouvají mezi učebnami za konkrétními vyučujícími, občas za nimi docházejí i vyučující. Vysvědčení dostávají žáci jako v Česku dvakrát ročně v papírové podobě, ve čtvrtletí pouze elektronicky. Důraz je kladen vedle známky i na slovní hodnocení, které má být hlavně povzbuzující a má žákovi pomoct uvědomit si případné mezery ve znalostech. Důležité jsou hlavně kompetence žáků v jednotlivých předmětech.

Letos je výběrové řízení i na fyziku a chemii a vy učíte matematiku a fyziku. V čem je výuka těchto předmětů v mezinárodním prostředí největší výzvou a co naopak funguje lépe, než by člověk čekal?

Předměty v České sekci EEB3 se vyučují v češtině, ale odborná komunikace s kolegy probíhá anglicky, francouzsky nebo německy, takže je potřeba dobrá znalost jazyků i odborné terminologie (lze ji průběžně doplňovat).

Po harmonizaci napříč sekcemi se píšou jednotné pololetní písemné zkoušky (pololetní kompozice) i z fyziky a chemie. Ty trvají 120–180 minut a mají zhruba 5–8 stran zadání. Společné učebnice nejsou, každá sekce volí vlastní. Návrhy zkoušek vznikají v angličtině nebo francouzštině, společně se finalizují a následně se překládají do češtiny.

Výhodou ve fyzice a chemii je podpora přípraváře/laboranta, který na žádost připravuje pokusy a někdy je i předvádí, čímž učiteli šetří čas.

Evropské školy podporují rozvoj mateřského jazyka i integraci do mezinárodního prostředí. Jak to funguje v praxi?

V EEB3 má Česko vlastní jazykovou sekci, v níž se české děti učí hlavní předměty v češtině. Na jiných evropských školách obvykle navštěvují sekci v jazyce, který je jim nejbližší – nejčastěji anglickou nebo francouzskou.

Žáci České sekce mají povinně druhý a třetí jazyk (nejčastěji angličtinu a francouzštinu). V těchto jazycích se pak vyučují výchovy a ve vyšších ročnících i některé další předměty, například zeměpis, dějepis, etika, náboženství nebo filozofie. Prostředí evropských škol je velmi přátelské a podporuje porozumění i v situacích, kdy mají žáci komunikační bariéry.

Podílíte se na mimoškolních aktivitách? Jaké projekty jsou mezi žáky oblíbené?

Samozřejmě, ráda. Je velmi inspirativní pracovat v tak bohatém multikulturním a vícejazyčném prostředí. Jednou ročně se žáky jezdíme na školní výlety po celé Evropě a během roku organizujeme řadu akcí a projektů – například STEM, TEDx, Springfest, školní běh nebo simulace jednání parlamentu. Společně s českými žáky jsem také založila pravidelné ranní veřejné vysílání školního rozhlasu. Žáci se do těchto aktivit zapojují s velkým nadšením a je radost sledovat, jak se vždy dokážou domluvit různými jazyky, které mají k dispozici.

Jaká podpora je k dispozici českým učitelům působícím na Evropských školách?

Podpora má několik úrovní. Na začátku školního roku škola všechny nové učitele seznámí s chodem školy, pravidly a organizací roku a během prvního roku jim poskytuje průběžnou podporu při pravidelných schůzkách. Následně se zapojují do předmětových komisí, kde jim zkušenější kolegové pomáhají s výukou i s učebními plány (sylaby), které jsou specifické pro evropské školy a liší se od kurikul v jednotlivých zemích EU.

Podpora ze strany Česka je rovněž výrazná. Inspektorát a MŠMT každoročně na konci srpna organizují školení a workshopy pro učitele evropských škol. Během roku se několikrát setkáváme s paní inspektorkou, s níž průběžně řešíme zkušenosti z výuky. V případě potřeby se na českou stranu můžeme obrátit kdykoli. Pomoc poskytují také pracovníci DZS. Tato podpora nám dává jistotu, že na náročnou a zodpovědnou pedagogickou práci v zahraničí nejsme sami.

Co byste vzkázala učitelům, kteří o této zkušenosti přemýšlí? Jaké dovednosti jsou podle vás klíčové pro úspěšné působení na Evropské škole?

Ať neváhají a zkusí to, je to skvělá životní i profesní zkušenost v každém věku. Nebudu tvrdit, že je to snadné. EEB3 je opravdu velká škola, zhruba 3 800 lidí včetně nepedagogických pracovníků z celého světa. O to víc ale platí, že to, co má skutečnou hodnotu a přináší radost, obvykle vyžaduje úsilí a zodpovědnou práci.