Musíme chránit akademickou svobodu. Je to základ globální solidarity, říká českoamerická studentka

Přečtěte si rozhovor s Emily Hackett, doktorandkou, která působí na University of Chicago.

V roce 2022 se stala první zahraniční stážistkou v Domě zahraniční spolupráce (DZS), kde působila v sekci vysokoškolského a celoživotního vzdělávání. Díky svému původu a zkušenostem z USA, Ukrajiny i Česka vnímá propojení kultur jako klíč k porozumění mezi zeměmi. Za stěžejní považuje podporu kvalitního mezinárodního vzdělávání, které podle ní mění životy a posiluje i postavení Česka ve světě. 

Jak vnímáte současnou situaci na amerických univerzitách? Mluví se mezi studenty o nejistotě, rušení grantů nebo omezení víz?

Na amerických univerzitách v poslední době převládá nejistota a zmatek. Mezi studenty i vyučujícími panuje napětí, které je do značné míry reakcí na kroky administrativy Donalda Trumpa. Ty podle mnohých oslabují akademickou svobodu. Mohu říct, že na Harvardově univerzitě byla atmosféra v posledních měsících velmi tíživá. Často jsme přicházeli do kampusu s otázkou: „Co asi vláda zase dnes změní?“

Tato nejistota nejvíce dopadala na studenty z menšinových skupin. Postupně se ale pojem „menšinový“ začal vztahovat i na všechny zahraniční studenty. Ti přitom tvoří zhruba čtvrtinu všech studentů Harvardu. V mém magisterském programu byla většina spolužáků ze zahraničí a pro ně byla (a stále je) situace zvlášť těžká. Bylo šokující sledovat, že prezident Spojených států je ochoten zajít až tak daleko.

I mezi studenty s americkým občanstvím jako jsem já, panuje velká nejistota. A to zejména kvůli obavám, že studenti z nižších socioekonomických vrstev si nebudou moci dovolit dál studovat. V rámci mého programu řada z nás obdržela stipendia od amerického ministerstva školství, která podporovala studium cizích jazyků a kultur. Jenže ministerstvo školství a také ministerstvo zahraničí buď výrazně omezily, nebo úplně zrušily financování mezinárodně zaměřených programů. Ty přitom hrály klíčovou roli v budování kulturních vztahů USA s ostatními zeměmi.

Nejvíc frustrující je, že situace se neustále mění. Jeden týden se dozvíme, že nějaké stipendium bylo zrušeno, o týden později ho zčásti obnoví, a tak to jde pořád dokola. Některá stipendia se naštěstí pro americké studenty už znovu otevřela, ale důvěra, že to tak zůstane, už vzala za své.

Zahraniční studenti jsou na tom ještě hůř. Mnozí z nich stále čekají, jak dopadne soudní spor mezi Harvardem a vládou. Ten rozhodne o tom, jestli vůbec budou smět přijet zpět do USA a pokračovat ve studiu.

Zahraniční studenti bohužel stále čekají na výsledek soudního sporu mezi Harvardem a vládou. Teprve pokud univerzita uspěje, budou mít šanci získat víza a vrátit se ke studiu ve Spojených státech.

Jak se podle vás změnila atmosféra na univerzitě v posledních týdnech a v čem to studenti nejvíc pociťují?

Na začátku jsme byli hrdí, že se Harvard otevřeně postavil proti vládním snahám omezit akademickou svobodu. Po kapitulaci Kolumbijské univerzity to v nás znovu probudilo naději, že univerzity budou stát za svými studenty. Bohužel poslední zprávy, že Harvard začal s vládou jednat, vrátily do kampusu nejistotu.

Osobně jsem měla strach o přátele bez amerického občanství. Když byla jen pár minut od naší koleje zadržena imigračními úřady jedna ze studentek, začali mi kamarádi sdílet svou polohu pro případ, že by je na ulici zatkli. Někteří se necítili v bezpečí ani doma.

Dotkly se vás tyto změny osobně? Nebo někoho z vašich přátel? Ovlivnilo to vaše studijní nebo profesní plány?

Mám jak americké, tak české občanství, což je v této situaci obrovská výhoda. Mě samotnou zatím změny, kromě neustálých obav o přátele a budoucnost amerického vzdělávacího systému, přímo nezasáhly.

Jedna moje kamarádka, stipendistka Fulbrightova programu v Gruzii, nedostávala několik týdnů žádnou výplatu. Bez vysvětlení. Pak se náhle vše obnovilo. Podobný chaos panuje téměř všude.

Imigrační úřady rovněž letos požadovaly po některých zahraničních studentech, aby předložili ke kontrole své účty na sociálních sítích, než vůbec začali posuzovat jejich žádosti o víza na letní školy.

Proč jsou podle vás zahraniční studenti na amerických univerzitách důležití, zejména v souvislosti s nedávným pozastavením vydávání studentských víz.

Zahraniční studenti přinášejí do amerického vysokoškolského prostředí talent, nové dovednosti i jinou perspektivu. Obohacují výuku i debaty a pomáhají americkým studentům rozvíjet empatii a otevřenost vůči jiným kulturám.

Můj vlastní pohled na svět, politiku nebo každodenní život nejvíc ovlivnili právě přátelé a kolegové, kteří vyrůstali v odlišných podmínkách než já.

Znáte někoho, kdo kvůli situaci zvažuje studium jinde? Třeba i v Česku?

Od řady lidí slyším, že nejistota kolem amerického vysokého školství dělá studium v jiných zemích mnohem atraktivnějším. Prestiž amerických univerzit tím sice nezmizí, ale v nejbližší době může rozhodovat právě stabilita. Tu teď nabízejí spíše cizí země. A ano, mám i několik známých, kteří si jako svou studijní destinaci vybrali Česko.

Vy sama máte zkušenost se studiem i prací v Česku. Co by podle vás mohlo zahraniční studenty na studiu v Česku zaujmout? A jaké jsou hlavní rozdíly mezi studentským životem v USA a v Česku?

Myslím, že studentský život je v Česku obecně víc podporovaný – zejména pokud jde o rovnováhu mezi studiem, prací a volným časem. Společnost studenty vnímá jako plnohodnotné členy veřejného života, což je v mnoha případech velký rozdíl oproti USA.

Česko má také výhodnou polohu ve středu Evropy a díky programům mezinárodního vzdělávání v rámci EU mají studenti možnost vyzkoušet si studium nebo práci v různých zemích. Tím mají větší šanci poznat nové jazyky, kultury i pracovní prostředí.

Americký systém mi vždy připadal svobodnější, hlavně co se týče výběru oboru. Na mnoha univerzitách se člověk nemusí hned rozhodnout, co bude studovat a může si vyzkoušet různé předměty, než si vybere. To se mi líbí. Český systém bývá v tomto ohledu přísnější. Zároveň mám ale pocit, že i v Česku je dnes stále více možností, jak si studium přizpůsobit.

Co podle vás pro studenty znamená, když se na univerzitě ztrácí pocit jistoty a otevřenosti?

Univerzita by měla být bezpečným prostorem, kde mají studenti svobodu zpochybňovat, formulovat a obhajovat své představy o tom, jak by měla fungovat společnost. Když se tato svoboda ztrácí, studenti se často stahují do sebe. To se děje právě v době, kdy je důležité posilovat vzájemnou solidaritu.

Univerzity dnes v USA čelí rostoucímu tlaku ze strany vlády Donalda Trumpa. Autoritářské přístupy, jako je rušení programů na podporu rozmanitosti, sledování přijímacích řízení nebo dokonce snaha o zákaz přijímání zahraničních studentů ohrožují akademickou svobodu. Jsou to kroky, které mají oslabit opozici a kritické myšlení. Přitom právě univerzity jsou pro jejich rozvoj klíčové.

Trumpovy argumenty, jako je boj proti antisemitismu nebo snaha o tzv. „názorovou rozmanitost“, se často používají jako záminka k omezení právě těch hodnot, které univerzity tradičně chrání. A to je velmi nebezpečný směr.

Zaznamenala jste vyjádření ředitele DZS Michala Uhla, který v českých médiích reagoval na aktuální dění v USA a mluvil o významu důvěry a spolupráce? Jak na vás jeho slova působila?

Zaznamenala a naprosto s ním souhlasím. Evropské vzdělávací instituce, včetně těch českých, by měly dál rozvíjet spolupráci s americkými univerzitami. Navzdory současné nejistotě. Ředitel Uhl má pravdu, že problémy v americkém vzdělávacím systému mohou mít přesah do celého mezinárodního prostředí.

Pro Česko je důležité, aby svým americkým partnerům dalo jasně najevo, že o spolupráci stále stojí. Takový postoj nejen posiluje vzájemnou důvěru, ale i postavení Česka ve světě.

Vysoké školy jsou dnes propojené nehledě na hranice a právě mezinárodní spolupráce vytváří prostor pro sdílení myšlenek, přístupů i lidí. Tím nás posouvá směrem k otevřenější a rovnoprávnější budoucnosti.

Na co by se podle vás měly dnes univerzity a vzdělávací organizace nejvíc soustředit, aby mezinárodní spolupráce zůstala smysluplná a přínosná?

České univerzity a vzdělávací organizace mají dnes šanci ukázat svou sílu nejen v akademické oblasti, ale i jako významní aktéři tzv. měkké diplomacie na mezinárodní scéně. Klíčové je naslouchat studentům a dál investovat do rozmanité mezinárodní spolupráce.

Musíme chránit svobodnou a otevřenou výměnu myšlenek přes hranice. Právě ta je základem smysluplného vzdělávání. A to obzvláště v době, kdy někteří světoví lídři zpochybňují hodnoty globální solidarity a vzájemného porozumění.