Program podpory českého kulturního dědictví v zahraničí (krajané,lektoři)

Program podpory českého kulturního dědictví v zahraničí (krajané,lektoři)

Upevňování povědomí o českém kulturním dědictví především vysíláním lektorů českého jazyka na vysoké školy v cizině a vysíláním učitelů ke krajanským komunitám v zahraničí a zajištěním studia krajanů v ČR.

Listopad 2015

Brazílie, Rio Grande do Sul

Výstava Děvčata z pokoje 28 v Porto Alegre a slavnostní zakončení kurzu češtiny

Markéta Pilátová

V Brazilském státě Rio Grande do Sul byl už konec listopadu a skoro také konec vysokoškolského letního semestru (na druhé polokouli jsou semestry obrácené). Ovšem na výstavě Děvčata z pokoje 28 v nádherné výstavní síni místní Federální univerzity je pořád plno. Výstava vypráví o osudech dívek z pokoje 28 vězněných v Terezíně a o jejich učitelce výtvarné výchovy, Friedl- Dicker Brandeisové, dnes považované za zakladatelku arteterapie. Dívky z pokoje 28 jí říkaly také česky Bedřiška Brandejsová. Obrázky dívek jsou zejména akvarely plné barev a radosti. Učitelka Friedl- Dicker Brandeisová, jež prošla školou nacisty zavřeného Bauhausu, se prý snažila své svěřenkyně odvézt od hrůzné přítomnosti. Říkala jim, že mají vzpomínat na to co bylo v minulosti hezké a co bude ještě hezčí v budoucnosti. Tak zvláštně odlišné od dnešní doby, kdy nám nejrůznější guruové vštěpují, jak důležité je vnímání přítomného okamžiku. Zavedla jsem na výstavu i své žáky češtiny. Akci jsme spojili s předávání diplomů, kterých jsme společně s univerzitní koordinátorkou kurzu paní Tomoko Kimurou Gaudiosovou, honorárním konzulem panem Fernandem Lorenzem Azevedem a zástupcem zahraničního odboru panem Nikolasem Maillardem předali více než sto.  Zároveň jsem pak jako evaluaci znalostí žáků navrhla, aby každý napsal česky pohlednici děvčatům z pokoje 28, které ještě žijí ve Spojených Státech, Česku nebo Izraeli. Žáci psali: "Váš příklad nám dává sílu, nebo Vaše obrazy jsou důkazem, že i přes smutné věci je život krásný."

Byl to jeden nejsilnějších zážitků, jaké jsem jako učitelka češtiny a české kultury mohla se svými žáky prožít, snad proto, že přítomný okamžik bylo možné prožívat a nemuseli jsme utíkat ani do budoucnosti ani do minulosti.